𝐉𝐞𝐧 𝐩𝐫𝐨 𝐩𝐨𝐭𝐭𝐞𝐫𝐡𝐞𝐚𝐝𝐲

Deník Draca Malfoye - 4. ročník

Milý deníčku,
tenhle rok byl snad nejhorší ze všech.

Abych tě uvedl do děje:
Letos se měl konat Turnaj tří kouzelnických škol. Otec mi to pověděl už s předstihem, protože má dobré známosti na ministerstvu.

Moc jsem se na něj těšil. Celé léto jsem se náležitě připravoval na to, abych byl dost silný a aby Ohnivý pohár vybral mě jako soutěžícího. Cvičil jsem se v kouzlech, v obraně...
A až potom jsem se dozvěděl, že je tam věková hranice.

Super, celý prázdniny v hajzlu!

Nechápu, proč mi o tý věkový hranici otec neřekl dřív. Občas mám chuť ho zabít.

Naštěstí mi ale spravilo náladu, když jsme vyrazili na mistrovství světa ve Famfrpálu. Už dlouho se žádné mistrovství nekonalo, a já přitom miluju Famfrpál a jsem na něj nejnadanější z celých Bradavic.

Mistrovství bylo super. Sice jsme potkali i Pottera a spol., ale stačilo pár nadávek o tom, že jsou pitomci, a nechali nás být.

A otec si mistrovství taky náležitě užil. Staly se tam totiž velice vítané věci. On, společně s pár dalšími bývalými smrtijedy, rozpoutal pěknou tahanici a zmatek. A dokonce i zmučil pár mudlů. Zaslouží si to!

A představ si, deníčku, že tam někdo vyčaroval i znamení zla. Všichni jsme byli překvapení, vždyť znamení bylo naposledy vyčarováno za doby Pána zla! Že by se vracel??

Byl kolem toho obrovský poprask, ale do Bradavic nás pustili.

Školní rok začal úplně normálně, jenom nám Brumbál vysvětlil, že brzy přijedou dvě kouzelnické školy - Krásnohůlky a Kruval a společně s Bradavicemi vyberou tři šampiony.

Všichni byli vyjevení, jen já jsem věděl všechno od dva měsíce dřív od otce. A já jsem tam byl samozřejmě za toho chytrýho.

Taky jsme dostali nového učitele na OPČM, Pošuka Moodyho. Ta přezdívka se k němu vážně hodí, vypadá strašně. To jeho oko... Fuj!

Postupně přijel Kruval i Krásnohůlky, uplynulo pár dní na dávání jmen do Ohnivého poháru a najednou nastal ten osudný den, kdy se měli vybrat šampioni.

Pohár vybral Cadrica Diggoryho z Bradavic, Fleur Delacoure z Krásnohůlek a Viktora Kruma z Kruvalu.

Mysleli jsme, že to je konec, ale nebyl. O chvilku později pohár vyplivl čtvrté jméno.
A na tom jménu byl...

Potter.

Ten zasraný, pitomý, nafrněný, rozmazlený, hloupý, zkurvený...
Zabil bych ho, kdybych mohl. Zabil bych ho a byl by pokoj.

Všichni byli překvapení. A Potter dokonce taky dělal, že je překvapený! Ha, stejně ti to nikdo neuvěří, že jsi do poháru svoje jméno nehodil Pottere!

A taky že neuvěřil. Všichni na něj byli potom hnusní a vůbec se s ním nebavili.

Ale trvalo to jen chvilku, protože po prvním úkolu, který byl s draky a Potter ho přežil, ho zase obdivovali. Byl to úkol s vejcem, šampioni ho museli vzít z drakova hnízda. Potter použil koště.

Potom nastal druhý úkol, který se konal v bradavickém jezeře. V něm sice Potter doplaval poslední nad hladinu, ale Brumbál mu nadržoval, takže musel získat druhé místo!
Úkol u něj byl jasný: osvobodit vězně že dna jezera. Taky bych to zvládl.

Taky se konal Vánoční ples. Byl hrozně nudný, už v životě nechci jít na ples. Byl jsem tam nejlépe oblečený ze všech. Ale kdybys viděl Weasleyho! Ten měl tak hnusný společenský oblek, že se na něj všichni dívali jako na zjevení.
Takže ples, který byl úplně k ničemu, konečně skončil a nás čekaly další úkoly.

Třetí úkol se konal v bludišti. Bylo z keřů a někde uvnitř se ukrýval Pohár tří kouzelníků.
V duchu jsem fandil Diggorymu, doufal jsem, že porazí Pottera.
Nakonec ale věc dostala nečekaný spád.

Dlouho jsme čekali, napjatí, kdo pohár získá.
Trvalo to fakt strašně dlouho.
A najednou, zničehonic, se před bludištěm zjevil Potter, v rukách držel Cedrika a vypadal... Strašně.

Učitelé k němu hned běželi a na něco se ho ptali, běžel k němu i Cedrikův otec, který zjistil, že Cedric je mrtvý. Začal hlasitě štkát.

Potter potom říkal něco o tom, že se Pán zla vrátil. Moc jsem mu nevěřil, je to blbost, vždyť už je 13 let po smrti... Zmizel...

Ale co když jo? Co když se opravdu vrátil? A co když po mně bude otec chtít, abych se k němu přidal?!

Byl jsem vyděšený. Moody potom odvedl Pottera do hradu, kam o pár minut později běžel Brumbál, McGonagallová a Snape, a pořádně spěchali.

Potom jsem se dozvěděl proč. Zjistilo se totiž, že Moody byl ve skutečnosti Barty Skrk mladší pod mnoholičným lektvarem.
Pravý Pošuk Moody ležel celý rok v jeho truhle.
A Moody udělal z Poháru tří kouzelníků přenášedlo za... nejspíš Pánem zla.
Jestli ovšem Potter nelhal.

O pár dní později nám Brumbál udělal takovou přednášku a ceremonii o Cedrikovi, jak to byl statečný a silný chlapec plný odvahy a bla, bla, bla...

A taky nám řekl o tom, že Pán zla se opravdu vrátil a že na sebe musíme dávat pozor.

Děsilo mě to. Jestli je vážně zpátky, znamená to, že se k němu můj otec určitě připojí, nebo už možná připojil, a bude chtít připojit i mě.

Ale já se bojím, že když mu nebudu dost věrný, on mě třeba... zabije, nebo mě... umučí k smrti... nebo... nebo...

Psalo se o tom všude. Články do Denního věštce byly přeplněné Potterem, Cedrikem a Pánem zla. Pořád dokola. A já měl pořád větší stres.

Domů jsem jel úplně bledý. Na jednu stranu jsem byl rád, že on je zpátky, protože jsem už od narození chtěl být mocný, a být oblíbencem Pána zla... To je ještě lepší.

Na druhou stranu jsem se bál, že ho zklamu a on mě zabije.

Zatím mám z toho smíšené pocity. Třeba bude svět s ním lepší, určitě nás zbaví od mudlovských šmejdů, mudlů a jiné havěti... Ano, měl bych být šťastný.

Pán zla je přece tu!