𝐉𝐞𝐧 𝐩𝐫𝐨 𝐩𝐨𝐭𝐭𝐞𝐫𝐡𝐞𝐚𝐝𝐲

Deník Draca Malfoye - 7. ročník

Ahoj! Vítejte u posledního dílu deníku Draca Malfoye! Doufám, že se vám celá série líbila a že vás aspoň trochu pobavila. Stejně doufám, že se vám bude líbit i poslední, sedmý díl. Užijte si ho!💞
____________________________________

Milý deníčku,
tenhle rok byl... Nevím jak to popsat... Prostě strašný. Šílený. Depresivní. Plný stresu, úzkosti a bolesti.

Byl to strašný rok. Málem jsem při něm zemřel a málem jsem se zabil sám, protože jsem už chtěl na tomto světě ukončit svůj život.

A přesto jsem přežil. A žiju dál. Ptáš se proč? Povím ti celý ten příběh.

Po Brumbálově smrti jsem byl převážně doma, kde se konaly smrtijedské porady. Já jsem byl jejich součástí.
Pán zla mi už naštěstí nedával žádné velké úkoly, jen chtěl vědět nějaké informace o Potterovi, protože jsem s ním chodil do školy.

Všude se řešil Harry Potter. Nenašel jsem noviny, kde by nebyl aspoň jednou zmíněn. Všechny články celý rok upozorňovaly na to, že je to temný černokněžník, který chce všem nevinným lidem ublížit, a že je může zachránit jen Pán zla, který se proti Potterovi staví.

Většina uvěřila.

Voldemort plánoval, my, smrtijedi, jsme plnili každý jeho rozkaz, a přesto jsme měli k Potterovi pořád stále daleko.

Většina Pánových plánů nevyšla.

Když jsme ho chtěli chytit, když ze Zobí ulice společně s Fénixovým řádem letěl do bezpečí, nepovedlo se to.

Když se vloupal na Ministerstvo kouzel (nikdo nevěděl proč něco takového udělal), nikdo z ministerstva ho nedokázal chytit.

A všechny plány vyšly takhle špatně. Potter nikde.

Nadešel školní rok a já jsem se připravoval do Bradavic.
Jako vždy jsem nastoupil do Bradavického expresu a s lehkou úlevou, že už se nebudu muset účastnit Pánových porad, jsem se vlakem nechal unášet do toho, pro někoho skoro bezstarostného, sedmého ročníku.

První byla ředitelka školy McGonagallová, ale pak jí sesadili a dosadili tam Severuse Snapea.
To byla součást Voldemortova plánu, jak si získat Bradavice.

Z Obrany proti černé magii se stala Černá magie, na kterou jsme měli smrtijeda Amycuse.

Ze Studia mudlů se stal předmět o tom, jak jsou mudlové hnusná havěť, která se musí zlikvidovat.

Každý den se nás žáků profesoři ptali, jestli nevíme něco o tom, kde se právě nachází Harry Potter.
Nikdo ani necekl.

A takhle to postupně šlo až do Vánoc. Každého, kdo byl mudlovský šmejd, zbavilo ministerstvo hůlky a poslalo ho do Azkabanu.

Na Pottera se vypsala docela vysoká odměna tomu, kdo ho najde a vydá ministerstvu.

A jednou se konečně Potter objevil. Parta lapků ho chytila někde v lese blízko našeho domu a dovedla ho přímo k nám, kde ho chtěla vydat Pánovi zla. Ten byl ale zrovna kdovíkde, takže jsme se o Pottera museli postarat my. Já jsem byl zrovna na prázdninách doma.

První nikdo vůbec nevěděl, jestli se opravdu jedná o Harryho Pottera. Daná osoba totiž měla tvář celou opuchlou, jako kdyby chtěla skrýt svou identitu nějakou kletbou.
Smrtijedi mě vyzvali, abych zjistil, jestli se o Pottera opravdu jedná, protože jsem ho znal ze všech nejlíp.

Poznal jsem ho.

Ale neprozradil jsem ho.

Proč jsme ho neprozradil? Ani nevím. Prostě jsem v té době začal víc fandit jemu, než Pánovi zla, když jsem viděl, co se ve světě kvůli návratu zla děje.