Všetko to začalo tam

8.

Bol to Yzomandias. Mám fakt nejaké veľké šťastie na ľudí z M+. Toto by sa len tak hocikomu nestalo.

Jakub ma niesol celú cestu, až ku štúdiu.

Ja: Ďakujem
Pošepkala som mu do ucha.
Jakub: Nemáš za co
Povedal a pekne sa na mňa usmial. Veľmi dobre voňal. Tú vôňu si zapamätám navždy.

Prišli sme do štúdia a tam ma položil na gauč. Koleno som mala poriadne opuchnuté a už som nemohla ani poriadne stúpiť na nohu.

Dominik: Proboha co se jí!!... Co se ti stalo Katko?? Jakube??
Zmeteno sa Nik snažil zistiť čo sa vlastne stalo.
Jakub: Šel jsem kolem tí cesty tady kousek, tam za rohem, vždyť víš. Co tam jsou ty dveře.
Dominik: Jo vím
Jakub: Tak jsem slyšel volání o pomoc a řekl jsem si, že tam prostě musím jít, pomoct tý holce. No a pak jsem našel jí. A teď mi ty vysvětli... Vy se znáte?
Dominik: Jo, pár krát jsme se potkali, to je složitý. Ale to je teď jedno. Katko! Haló mluv se mnou

Bolo mi strašne. Ešte stále som mala záchvaty úzkosti. Úplne som sa triasla a bolo mi strašne zle. Nedokázala som povedať ani slovo. Jakub mi priniesol pohár vody no nedokázala som ho ani udržať v ruke. Navyše pri každom pohybe ma stále viac a viac bolelo to koleno. Bola som v hroznom stave. Bola som v takom stave, že som len sedela, pozerala na ľudí okolo a plakala.

Dominik: Prosímtě nebreč

Povedal Dominik, zdvihol mi hlavu a sadol si ku mne. Začal mi hladkať vlasy a pomaly som sa začala cítiť lepšie. Naklonil sa nadomňa dookola mi šepkal do ucha, že bude všetko v poriadku. Celý čas ma objímal. Ostatní si išli robiť svoju prácu do druhej časti štúdia, lebo Dominik povedal, že pri mne ostane. Keď som sa takmer úplne upokojila, sadla som si a znovu som mu poďakovala.

Ja: Ďakujem Dominik. Neviem čo by som bez teba robila.
Dominik: Už ti je líp?
Ja: Áno, ale tá noha ma stále strašne bolí.
Dominik: Půjdeme na pohotovost.
Ja: Nie netreba, určite to mám iba silno narazené.
Dominik: Tak dobře. Nepotřebuješ něco?
Ja: Najradšej by som išla domov
Dominik: Jenže já tě samotnou nepustím!
Ja: Neboj sa, ja to doma zvládnem.
Dominik: Půjdu tě alespoň vyprovodit.

*crrrrrn*
Dominikovi niekto volal. Bol to jeho kamarát, ktorý mal nejaký vážny problém.

Dominik: Já... Musím teď odejít.
Ja: Dobre, ja ťa tu počkám.
Dominik: Jenže já nevím kdy se vrátím

V tom vošiel do miestnosti Jakub. Bol rád, že mi je lepšie. Prišiel ku mne a objal ma. Celkom ma to zaskočilo, ale bola som rada.

Dominik: Tak tedy co uděláme?
Ja: Ja to zvládnem aj sama, naozaj.
Dominik: Ale já ti to nedovolím! Nechci, prostě nechci a by jsi byla samotná, co když ti přijde špatně nebo se ti zas něco stane?
Jakub: To je pravda. Nemůžeš zůstat samotná. Dominiku zůstaneš s ní?
Dominik: O to právě jde. Já nemůžu.
Jakub: Tak s ní zůstanu já.
Dominik: Nee nemyslím jsi...
Ja: To je super nápad. Jakub ostane so mnou a ty môžeš ísť.
Dominik: Když já...
Ja: Neboj sa, naozaj, my to zvládneme.
Dominik: Tak dobře.

Dominik konečne súhlasil a za 10 minút odišiel. Ja som ostala sedieť na gauči, Jakub objednal čínu a spoločne sme sa najedli. Celý čas bol taky milý. Cítila som sa príjemne. Bola som mu vďačná za život. Ak by ma nezachránil kto vie čo by so mnou bolo. Keď sme dojedli zobral ma na ruky a odniesol do svojho auta. Chcela som ísť po svojich ale nemohla som. Prišli sme ku mne domov.

Jakub: Kde budu spát já?
Ja: Ty tu chceš spať?
Jakub: Jo jasně, jestli by ti to nevadilo. Mám o tebe strach. Vždyť nemůžeš ani pořádně chodit. Rád bych ti pomohl.

Bolo to od neho veľmi milé gesto. Nevedela som, čo mám povedať, tak som ho objala a poďakovala. Objímali sme sa dlho. Krásne voňal. Páčilo sa mi to, nechcela som ho pustiť a cítila som, že ani on mňa. Po nejakej dobe mi pohladkal vlasy a pustil ma. Ja som mu povedala kde sú periny a aj že môže spať na gauči. Ustlal si a po dnešnom ťažkom dni sme obaja zaspali.

Ak sa ti časť páčila, budem rada ak ma podporíš kliknutím na tlačítko vote❤️