Po Škole..... [BakuDeku YAOI]

«9» Zachráním tě!

Když jsme se díky Kurogiriho dostali do našeho doupě všichni jsme se rozešli do svých pokojům krom mě. Zamířil jsem si to do sklepa kde byl můj milovanej Midoriya. Prošel jsem dlouhou chodbou až k železným dveřím které jsem otevřel a vešel.
Sedl jsem si na židlu před Midoriyou který ještě poklidně spal. Je roztomilý když spí

Po nějaké době jsem se probral. Bylo mi hrozně špatně a bolelo mě celé tělo a moc jsem neviděl ostře. Když jsem začal vnímat všiml jsem si obrysu postavy která seděla předemnou.

,,Dobré ráno šípková růženko" s úsměvem jsem se na něj podíval.

Ten hlas poznám všude ,,Todoroki?!" Vyjekl jsem.

,,Ano zlatíčko?" Vypadal vystrašeně a překvapeně

Když už jsem viděl jasněji podíval jsem se do oči Todorokiho, usmíval se. Nechápu proč se usmívá. Po chvilce co na mě civěl odešel z místnosti. Když odešel podíval jsem se líp na místnost ve které jsem.
Asi metr ode mně byly dva kovový stolky plný nožů, elektrických kabelů a jehel. Popravdě? Mám strach.

Po asi půl hodině jsem se vrátil i s táckem s jídlem. Znovu jsem si sedl před Midoriyu i s táckem a usmál se.

Když se vrátil měl jsem špatný pocit, měl v ruce nejaký tácek s jídlem který položil předemně a usmál se. Byl to psycho úsměv, tohle není Todoroki jak ho znám.

,,Jez ne?! "

Jen jsem zakroutil hlavou na důraz že nechci.

,,Aaahh... tak moje zlatíčko nechce"

,,Jak tvoje??! Chci zpátky ke Kacchanovi! " po tom co jsem dořekl tuto větu jsem ucítil štípání na mé tváři na které přistála facka

,,Zapomeň na něj! Už jsi jen můj! " štve mě, vzal jsem tácek a odešel jsem.

Když odešel spustili se mi slzy, prudké pramínky slz mi stékali po tváři ,,zachraň mě Bakugou, zachraňte mě někdo " řekl jsem si potichu pro sebe.

----------------Mezi tím Bakugou--------------

Kolem rána mě probral něčí hlas a ruka která semnou třásla, zvedl jsem se do sedu a sykl bolestí a chytl se za hlavu.

,,Seš v poho Bro? " 

Tenhle hlas poznám vždy, automaticky jsem ho obejmul a vše mu vysvětlil. To proč tu ležím a co se stalo.
Šly jsme rovnou s Kirim na policii kde jsme tohle ohlásili

----------------po 6 měsících-------------

Už jsou to tři měsíce co je Deku pryč, nedávám to fyzicky ani psychicky. Až toho Půlence potkám zabiju ho, roztrhám ho na místě. Nevím co Dekuovi dělá, ale doufám že je v pořádku.

Už je to nějaký čas co jsem zavřený ve sklepě. Týraný, mockrát znásilněný a pořezaný. Už chci domů.... za Kacchanem.... za Rodinou.... za Přáteli.
Nemám na nic už sílu jdu radši dneska už spát.

Brzo ráno mě brobudil velmi známí smích který bych nejraději neslyšel....

,,Dobré ráno Midoriyo" dneska mám s ním dokonalý plán. Přišla mi látka díky které bude moct mít dítě. Budeme mít dítě a budeme svoji už NAVŽDY!

,,Dobré ráno..." řekl jsem potichu a podíval se do jeho oči ve kterých jsem viděl jiskru která neznamenala nic dobrého. Jeho úšklebek se mi ani trošku nelíbil.

-----------zase mezi tím bakugou-----------

Dneska je konečně ten den na který jsem se strašně moc těšil. Nejen že máme s Dekuem výročí, ale to nejhlavnější že se ho dneska pokusíme zachránit. Kolem poledne jsme se všichni shromáždili na jednom místě, byly tu různí hrdinové jako např All might, Eraserhead a plno dalších lidí.....

Tak joo doufám že se vám líbila tato kapitola vím že je taková nic moc, ale za snahu to stojí😅

Q: Jak se těšíte do školy? A do jaké třídy půjdete?

Já půjdu do 9 třídy a těším se tak půl na půl 😵😂