<,,Tak a zábava začíná" uchechtl jsem se na Midoriyu >
Koukal jsem nechápavě a překvapeně se strachem na Todorokiho který měl v ruce injekci s nějakou látkou.
Sedl si obkročmo na mě celou váhou abych se moc nehýbal, neříkám nic je celkem dost těžkej.V tu chvíli jsem znovu uslyšel velmi hlasité rány a hlasy lidí.
,,Tss.... tak zábavu trošku urychlíme"
Tohle není dobrý no co popř když nebude můj tak mu alespoň zničím život.
Po této větě jsem mu jednou rukou dal hlavu na stranu a druhou se snažil nahmatat žílu, kterou jsem po chvilince našel a vpíchnul mu látku do těla.Sykl sem bolestí a po tom co ze mě vyndal jehlu se mi začal motat svět. Všechno se začalo točit a já se najednou cítil takovej těžkej. Oči se mi začali plížit a já najednou uslyšel velkou ránu a obrys člověka předemnou. Pokud umírám, byl to celkem hezkej život, ale škoda že jsem nemohl vidět tu Kacchanovu překrásnou tvář. Po této větě jsem už nevnímal nic, nešlo to. Ve chvilce jsem už ani nic neviděl, pouze tmu a ticho.
Pravděpodobně jsme vtrhly do doupěte kde by měl být Deku. Prošli jsme snad všechny místnosti a on nikde. V cestě nám stálo pár lidí a Nomů, nebo spíše věcí co vypadají jako Nomů. Zbývalo poslední patro kde byla jediná místnost. Když jsem jí otevřel hned jsem padnul na kolena ze kterých jsem se záměrně vstal a běžel k Dekuovi který jak bez života seděl přivázaný k židli. V okolí něho nikdo nebyl, jen otevřené okno. Že by utekl? Bastard jeden. Okamžitě jsem ho odvázal ze židle a vzal ho jak princeznu dolů z domu a čekal na sanitku která byla do deseti minut u nás. Sanitka si ho vzala do vozu a kontrolovala ho. Takhle Deka jsem ještě nikdy neviděl, měl na sobě jizvy a ruzné modřiny a rány.
,,Promiň lásko že si musel tak dlouho trpět" se slzyčkami v očí jsem se na něj promluvil, vím že mě asi neslyší ale já to musel říct.
,,Bude v pořádku?" Zeptal jsem se se strachem jednoho ze sanitářů.,,Budeme muset udělat ještě pár testů, prozatím ho zavezeme do nejbližší nemocnice kde si pobude pár dní. Momentálně je ve spánku který jsme museli pomocí narkózy udělat aby tolik netrpěl bolestí."
,,Děkuji vám moc " odpověděl jsem jednomu ze sanitářů. Sedl jsem si na kraj chodníku a smutně koukal na odjíždějící sanitku. Po chvilce přišel za mnou All might.
,,Notak chlapče, hlavu vzhůru. Hlavní je že jsme ho zachránili, v nemocnici ho určitě zachrání. A vůbec jak dlouho už spolu jste?" Zeptal se tázavě Bakuga
,,jsem rád že jsme ho zachránili ale furt tu někde běhá ten Půlenej Bastard a s Dekem jsme dneska už Rok. Odpověděl jsem trošku smutně
,,Áháá, no hodně štěstí a neboj je to mladej Midoriya, ten zvládne všechno." S těmito slovy poplácal Bakuga po zádech
,,Musí, jinak si to nikdy neodpustím" řekl jsem s klidným, ale furt se smutným hlasem.
,,No nic, všichni chycení padouši jsou zatčeni, zranění ošetření popř odvezení do nemocnice a s policií vyřešený. Můžete všichni v poklidu domů, skvělá práce dneska!!" Řekla s unaveným úsměvem na rtech Midnight (Půlnočnice)
Všichni jsme se zvedli a šly domů.
OHAYOU 😻❤
Tak jo této kapitoli je dneska konec, snad se líbila😅 dneska je taková depresivnější, ale to někdy přijít musí 😄Aaa....
DĚKUJU VÁM VŠEM ZA 300 PŘEČTENÍ❤😻 se divím že to vůbec někdo čte 😂❤❤ jste Zlatíčka 😻❤ a děkuju ještě jednou i za ty pozitivní komenty který mě vždy mega zahřejou u srdíčka❤
Jste boží 😻
Jo a hodně štěstí ve škole😇Q: Máte nějaký Anime Merch?
Já mám např odznáčky z Fairy tail a hrníček z naruta 😂❤
ČTEŠ
Po Škole..... [BakuDeku YAOI]
AléatoireOhayou já jsem Midoriya je mi 16 let a tohle je příběh o mém běžném životě, který se avšak brzy změní. Žiju v Tokyu a chodím na tu nejlepší Hrdinskou střední školu pod jménem UA. Kde se avšak dostal i můj tiran který mě ,,doprovází" od školky. Ale...