Enemies (CZ)

Sleepover 1/3

Z nemocnice mě propustili až dva dny po tom, co jsem se probudila. Ještě bych měla chvilku zůstat doma, takže teď do konce týdne nebudu chodit do školy. Včera tu byla Beth a ptala se mě na to co se stalo v nemocnici mezi mnou a Alexandrem.

"Nevím o čem mluvíš," napiju se čaje.

"Ale no tak! Řekni mi to," udělala na mě psí oči. "Vím, že tam byl. Když jsi usnula, tak jsme tam s Arturem ještě chvilku seděli a pak, když jsme se chystali odejít, přišel." Vševědoucně se na mě podívá a s potutelným úsměvem se napije ze svého hrnku.

Povzdechnu si, co jí mám jako říct? Že jsme se zase pohádali a že se ani jinak bavit neumíme? Znova se napiju a zhluboka se nadechnu, "Nic, se nestalo. Prostě se jenom přišel podívat jak mi je. Nic v tom nehledej, kolikrát už ti to mám říkat. Nic mezi náma není."

Beth jen otráveně protočí oči. "Ale proč by za tebou jinak chodil?"

"Jak jsem řekla, je to kamarád," uchechtnu se, "a chtěl vědět jak mi je. Stejně jako ty a Artur."

"To přece nic neznamená," rozhodí rukama.

Frustrovaně si povzdechnu. Už nevím, jak jí mám přesvědčit. "Navíc má holku a vypadají spolu šťastně. To už něco znamená, ne?" upřu na ní pohled.

Vzpurně našpulí pusu. Spokojeně se usměji. Myslím, že pro teď je toto téma zažehnáno. Ještě chvilku se bavíme o věcech jako škola, kluci, Artur. Pak si vzpomenu na něco co mi říkala máma.

"Um, Beth? Naši zítra jedou na noc někam pryč, tak mě napadlo, jestli by jste nechtěli přijít. Pustíme si filmy, koupíme hromadu jídla..."

Beth se zářivě usměje. "To by bylo skvělé, ale počkej koho myslíš tím jste?"

Nejistě se na ní podívám. "No tebe, Artur a ostatní," pokrčím rameny.

Beth se rozsvítí jako vánoční stromeček. A je to tady, povzdychnu si.

"Alexandr taky?"

"Jo, je to náš kamarád ne? Navíc se vsadím, že si přivede Anetu." Radši bych, kdyby si ji nevodil, ale to nahlas neřeknu. Akorát bych tím Beth nahrávala do karet.

Beth se zamyslí. "No tak jo. Řeknu to ostatním," pronese. "A přinesu jídlo," spiklenecky se usměje. Ví, že miluji její čokoládové sušenky. Sama nejsem bůh ví jaký kuchař, ale Beth je v tom vážně dobrá. Kdo mě asi zásobuje jídlem ve škole. Od začátku roku jsem díky ní přibrala asi tři kila. I když je pravda, že jsem ani před tím nebyla nejhubenější. Ne, že bych to nějak moc řešila. Jenom si někdy, když jdu vedle hubeňoučké Beth, připadám nejistě.

Večer když sedím ve své posteli, přemýšlím nad tím, jak to asi bude probíhat. Bude to divné, protože tu všichni budou v páru a já jediná ne? Nebo se se mnou budou bavit jako by nic a bude to všechno dobré? Ikdyž vím, že to není pravda, vystoupila mi na mysl Alexandrova slova. Budu tam jako páté kolo u vozu. A to doslova. Zatím to bylo vždycky v pohodě, protože jsem nebyla jediná nezadaná, jenže teď má holku I Alexandr. S těmito myšlenkami jsem usnula a celou noc se mi zdálo o zamilovaných párech a pátých kolech u vozu.

Probudí mě až máma, když se se mnou příjde rozloučit. O mém plánu na večer už ví, takže mi na klade na srdce, abych byla v klidu a abych si brala své léky. Vše jí odkývu a hned jak zmizí z mého pokoje zase usnu.