Sleepover 3/3

35 3 2
                                    

Ke konci filmu se rozhlédnu po místnosti. Skoro všichni usínají, předpokládám že na další film už nedojde. Beth s Arturem leží v objetí a vypadá to, že nevnímají nic jiného než sebe. Aneta spí na gauči a Alexandrovi se vyhnu.

Odkašlu si abych na sebe upoutala pozornost. “Jsem už nějaká unavená, půjdu si lehnout. Beth,” podívám se na ní, “chceš být s Arturem?”

Beth se nejistě podívá na svého přítele. “No, asi j-jo,” pokrčí rameny.

“Dobře, tak si vezměte pracovnu, je tam rozkládací gauč, a Alexandr s Anetou můžou zůstat tady. Dám vám povlečení a peřiny.” Poprvé po příchodu z kuchyně se podívám na Alexandra. “Mohl bys zatím rozložit gauč? Já vám dojdu pro vše co potřebujete.” Můj hlas nemá žadný ton. Jsem naprosto neutrální, možná trochu unavená. “Beth? Pojďte se mnou, ukážu vám, kde to je.”

Zvednu se z křesla a  pečlivě si okolo sebe obmotám župan. Ne, nedělám to kvůli Alexandrovi, marně si nalhávám. Samozřejmě, že je to kvůli němu.

Nahoru po schodech mě Beth s Arturem následují potichu, když ale vejdeme do pokoje a já zavřu, chytí mě Beth a Artur každý za jednu ruku a posadí se se mnou na malou pohovku pod oknem.

“Víš, že nám můžeš říct všechno?” zeptá se Beth potichu. Zvednu pohled ze svých kolenou.

“Jo,” kývnu, ale do očí se jí nepodívám.

Artur mě chytí za bradu, tak abych se na něj musela podívat. “Myslíme to vážně. Víme, že se v té kuchyni něco stalo a nejen tam. Nejsme slepí.”

Provinile sklopím pohled. “Nemám ani ponětí o čem to mluvíte,” vysmeknu ruce z jejich sevření, stoupnu si a přejdu ke skříňce, kde je všechno ložní prádlo.

“Ale notak, Kat,” rozhodí rukama Beth.

“Co chcete slyšet?” hodím prostěradlo na gauč, “To, že mě nenávidí, nebo to jak se mu hnusím, jak moc nepříjemné mu je vůbec být v mojí přítomnosti?” odhodím zbytek prádla a otočím se. Slzu, co se mi kutálí po tváři vztekle utřu dlaní. Koukám do jejich soucitných obličejů a proklínám se za to, že jsem radši nemlčela.

“Kat,” Beth je dvěma kroky u mě a drtí ve svém objetí. Artur ji hned na to následuje. Stojím tam mezi nimi a nechávám další slzy kutálet se po mé tváři.

“On to tak nemyslí,” uklidňuje mě Artur.

“To je jedno, bolí to stejně,” utřu si mokré tváře a pokusím se o úsměv. Seberu ze země ta prostěradla a otevřu dveře.

Seběhnu schody a projdu kuchyní do obýváku. Gauč už je rozložený a na něm Aneta s Alexandrem. Ona leží na zádachen, nohy pokrčené v kolenou. Mezi nimi je Alexandr bez trička, který jí právě líbá na krku. Aneta má slastně zavřené oči, hlavu mírně zakloněnou a ruce zatíná do Alexandrových zad. Nejdřív znechuceně odvrátím hlavu, pak si ale uvědomím proč tu jsem. Odkašlu si a tím je vyruším z jejich intimní chvilky. Kdyby pohled mohl zabíjet, tak bych pod tím Anetiným nejspíš shořela na místě. Odkašlu si ješte jednou, než se Alexandr posadí a oba mi věnují plnou pozornost.

“Co, že si nás podstila svojí přítomností,” ušklíbne se Alexandr.

“Nesu vám prostěradlo,” zvednu ruce a položím ho na gauč, “a ocenila bych, kdyby jste si tohle nechali na jindy. Mám ten gauč ráda.”

Ani nečekám na to, co řeknou a rovnou se otočím na odchod.

“Jenom závidíš,” ozve se mi za zády.

“Jo, to určitě,” otočím se, “straště, uplně toužím být na tvém místě.” usměju se na Anetu.

Couvnu do chodby, protože tu s nimi nechci nadále být.

“Aneta ti nic neudělala, tak na ní nebuď taková, jenom nám závidíš.” Alexandr si stoupne a vydá se mým směrem. “Ty nikoho nemáš, protože tě nikdo nechce. Artur se s tebou baví jenom protože jsi kamarádka Beth.” celou dobu se tváři nadřazeně, ale když je jen pár kroků ode mě jeho výraz se změní. Dojde až ke mě a pozorně si prohlíží mojí tvář.

“Ty,” polkne a na tváři má zamračený výraz, “ty jsi brečela?”

Sáhnu si na tváře. Citím jak jsou teplé a určitě i červené.

“Určitě, protože ví, že to co jsi řekl je pravda, chudinka.” Ozve se Aneta. Koukám na reakci kluka stojícího přede mnou.

Alexandr se uchechtne: “Jo, to bude tím, chudinka.”

Už to nevydržím a než si to stačím uvědomit, moje dlaň je na jeho tváři. “Jdi k čertu,” 

Táák, po dlouhé době nový díl. Konečně jsem dopsala tuto kapitolu. V další by měla přijít další postava, takže konečně změna. Byla bych ráda, kdyby jste psali své názory a klidně i nápady. Další nový díl bude brzy, protože už vím o čem by měl být a taky příjde nečekaný zvrat, něco co by nikoho nenapadlo a chtěla bych říct, že to co příjde byl původní záměr, není to nic co bych si právě vymyslela. Příběh už jsem jednou napsala, teď ho jen trochu jinak přepisuji. A na fotce je Alexandr, vlastně i Artur.))

Enemies (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat