Enemies (CZ)

První pusa

Sedím na gauči, na klíně mám misku s popkornem a koukám na film sJohny Deppem. Nikdo není doma, takže je skoro všude rozsvíceno.Sáhnu si do misky pro další praženou kukuřici a moje ruka se setká s jinou. Okamžitě tou svou uhnu a podívám se na majitele té druhé. S láskyplným usměvem se na mě dívá Alexandr. Teprve teď si všimnu, že mě objímá okolo ramen a tiskne si mě na hrudník.

S trhnutím se probudím. Tohle je už druhý sen s Alexandrem za poslední týden, skoro jako by se mi někdo naboural do hlavy.Alexandr je to poslední o čem bych chtěla, aby se mi zdálo.Povzdechnu si a vlasy, co se mi uvolnily z drdoly odstřčím rukou z čela. Rychle vypnu budík a rychle jdu do koupelny, abych pod sprchou spláchla doznívající pocity se snu.

Obrazovka telefonu položeného na umyvadle se rozsvítí.

David: Dobré ráno, zlato. Jak si se vyspala? Budu u tebe za 20 minut.Zatím. xx

Usmívám se na telefon jako blázen. David je stejně starý jako Alexandr a jsou to spolužáci, takže už má nějakou tu chvíli řidičák.Každý den od doby co jsme byli spolu poprvé na rande, mě vozí do školy. Když jsem se ho ptala proč, tak řekl, že se o svojí princeznu chce postarat.

Katrin: Dobré ráno. Spala jsem dobře. Budu čekat. Xx

Rychle si pospíším se snídaní a připravováním se a než se naděju je čas vyrazit.

David stojí venku, je opřený o své auto a ruce má překřížené na prsou. V té kožené bundě, co má právě na sobě, vypadá tak neuvěřitelně dobře, že se neubráním a rychle se k němu rozejdu. Odlepí se od auta a jde mi naproti. Úplně ze všeho nejdřív mě políbí. Dlouze a hluboce. Jednou rukou mě chytne těsně nad zadkem a druhou vjede do vlasů. Neubráním se slabému zasténání. Vůbec nevím, kde se to ve mně bere. Zapletu mu ruce do vlasů a užívám si jejich hebkosti. Nevím, jak dlouho se tam líbáme, mohli by to být klidně hodiny, stejně bych si nevšimla.S usměvem se ode mě odtáhne. Mně to ale ještě nestačilo, takže si ho opět přitáhnu k sobě. Cítím jak se usmívá, ale nijak mi nebrání. Teprve, když by mohlo hrozit, že příjdeme pozdě, se konečně přivítáme.

"Dobré ráno, zlato," David mě jemně pohladí po vlasech a sebere mi batoh.

"Ahoj,"úsměv mu oplatím a nechám si otevřít dveře na místě spolujezdce.

Když vyjíždíme z naší příjezdové cesty, trochu nejistě se na mě podívá. "To, co ti právě řeknu, se ti asi nebude líbit."Nervózně se kousne do rtu a položí mi ruku na koleno. "Musíme se stavit u Alexandra a vzít ho sebou. Jeho motorka je rozbitá."

Zhluboka se nadechnu, tohle zvládnu. "Takže to znamená, že si mám sednou dozadu?"

Davidmi stiskne koleno. "Ne, to vůbec ne. Ale," odmlčí se a ruku položí zpátky na volant.

Začínám se děsit, co ještě příjde... "Ale co?"

"No,znáš Anetu?" Samozřejmě, jak bych nemohla, tahá ji všude s sebou. Protočím oči. "Pojede taky." prudce vydechne a zavře oči. To čeká, že mu ublížím?

Fajn,to je jako dva Alexandrové, ale teď tady mám Davida, takže můžubýt v klidu. Nic před ním neřeknou.

"Aha,"pokrčím rameny a na oko hraju, že je mi to jedno. David se na mě překvapeně podívá.

"To je všechno? Žádná scéna?"

Teď jsem překvapená já. David sice ví, jaký vztah mezi sebou s Anetou máme, ale nikdy bych kvůli ní neudělala scénu.

"Takto je super, protože už jsme tady." Zajede k Alexandrovu domu."Asi pro ně budeme muset dojít. Chceš jít se mnou, nebo tady počkat?" otočí se na mě, když zaparkuje a odpoutá se.