Enemies (CZ)

V kavárně

3. Kapitola

„ No, a potom mě vzal za ruku.“ Beth se zasněně podívá někam za mě a s úsměvem na rtech si povzdechne. Pro sebe se usměji. O víkendu měli s Arturem, poté co se jí před dvěma týdny konečně odhodlal zeptat, už druhé rande. Fú, to to letí. Pomalu se blíží konec listopadu a mezi mnou a Alexandrem to není o nic lepší, naopak je to ještě horší, myslím. Ty denní hádky už mi příjdou tak samozřejmé, že by pro mě bylo hodně divné, kdybychom se alespoň jednou denně nepohádali. A to jsem doufala, že poté co se Artur s Beth tak sblížili by si na mě mohl dokonce i zvyknout nebo mě při nejmenším ignorovat. Jenže on si pokaždé najde zaminku, aby si do mě mohl nějak rýpnout. Nejdříve jsem to ignorovala, nakonec jsem to vzdala a začala mu to jak se patří oplácet. Všichni co jsou nablízku se rychle odporoučí a už se do toho ani nikdo nezkouší motat, nebo to zastavit.

„ To je skvělé, takže jste oficiálně spolu?“ uskrknu si ještě pořád horkého čaje a rozhlédnu se po malé kavárně, která je schovaná mezi dvěma staršími domy kousek od školy.

„ Myslím, teda ještě jsme o tom nemluvili nebo něco, ale -“ náhle se otevřou dveře o do nich vstoupí dvě dobře známé postavy. Beth neunikne mé povzdechnutí a prosebně se na mě podívá. Protočím oči, ale kývnu. To už u nás ale stojí Artur a Alexandr.

Mně příjemnější z bratrů se  nakloní k mojí kamarádce políbí ji na líčko a už se uvelebuje vedle ní. Ta jen stydlivě sklopí oči a na rtech jí pohráva lehký ůsměv.

„ Ahoj Arture,“ kývnu mu.

„ Čau Katrin, objednali jste nám?“

S pobavením přikývnu a otočím se na druhého z bratrů. „Alexandre.“

„ Katrin,“ škleb mi oplatí. „Ahoj, Elisabeth, nezlobí tě můj bratr moc? Mohl bych mu domluvit, viš.“

Pche, na ni se usměje!

„ Ne, tvůj bratr je zlatíčko, zato tvoje a Katrinino chování se mi moc nelíbí. Co proti sobě pořád máte?“ Ach, a je to tady zase.

„ Nechci tě tím zatěžovat a slibuji, že dneska budu hodný.“ mrkne na ni a mě nenápadně kopene pod stolem do nohy. Trochu nadskočím a jen se na ustarané obličeje usměji a odmávnu to.

Servírka přinese zbytek nápojů a hned jak odejde oplatím Alexandrovi kopanec do lítka, jenom mnohem větší silou. Snaží se udržet si neutrální obličej, ale poznám na něm, že ho to zabolelo. Což mě samozřejmě potěší, co si budem vykládat, baví mě koukat na to jak se mi daří oplácet mu to.

„ Takže, co plánujete na víkend?“ otočím se na všechny přítomné.

„ Plánovali jsme s Beth výlet do města.“ odpoví Artur.

- Tohle je hodně krátká část, ale kdyby to někdo četl, tak bych se další pokusila přidat co nejdříve.-