Tomorrow is Today | cz

12

Nadešel den D. Jungkook již na místo určení přicházel mírně nervózní, neboť si nebyl jist, co od toho očekávat. Bude to druhý považovat jako rande? Nebo je to jen přátelské setkání? A co když o tom ve finále budou mít každý jinou představu?

Takovýchto otázek si v posledních dnech kladl opravdu hodně. Bohužel se nikdy nedočkal žádné odpovědi. Navíc se ještě obával setkání tváří v tvář, což možná znělo pošetile, ale... Proboha, přece se kvůli tomu nemůže stresovat! V poslední chvilce, než spatřil druhého, si dodal odvahy a rozhodl se čelit čemukoliv, co mělo následovat.

"Ahoj... totiž jsem rád, že tě konečně vidím. Vypadáš... nádherně," začal konverzaci Taehyung, v duchu si dávajíc facku za to, že už v první chvíli zněl příliš hloupě.

Jungkook se naproti tomu začervenal, takže se zmohl jen na tiché pozdravení zpátky. I on sám po krátkém zkoumání mladíkovy tváře musel připustit, že je Tae velice pohledný. Ba, dokonce, velmi krásný, což nikdy nepředpokládal, že by řekl o muži.

Také si ověřil, že barva jeho vlasů je skutečně blonďatá, jak předpokládal, byla však ozvláštněna o lehce šedivé melíry, jež jim dodávaly stříbrné odlesky.

Krátký okamžik se po příliš dlouhém zírání jednoho na druhého stal mírně žinantní a oba si to vzápětí uvědomili. Aby starší z dvojice zakryl rozpaky, pobídl tmavovláska, a oba se vydali určitým směrem, pro Jungkooka neznámo kam.

-----

Perfektně užité odpoledne pár chlapců zakončil na jejich obvyklém místě, tentokrát však v mnohem dřívější dobu. Večer byl vlahý, relativně teplý a s nastupující tmou přidělával mladšímu opět trochu nervozity.

Jako by tušil, že se dostanou na tenký led, uslyšel ze své levé strany: "Um... Chtěl bych se tě na něco zeptat. Jsi... nebo byl jsi někdy zamilovaný?"

Strach v hlase Taehyunga byl více než patrný, což si černovlásek nedokázal tak úplně vysvětlit. Sám měl sice pocit, že mu srdce buší až v krku, u něj to ale samozřejmě bylo způsobeno tím, že ten dotaz byl směřovaný na něj. Nebo v tom mělo prsty i něco jiného?

Jungkook zaznamenal, jak se mu začínají potit ruce, a předpokládal, že kdyby se teď pokusil promluvit, jeho hlas by vypověděl službu. Proto si dával s odpovědí na čas, snažíc se to nenápadně rozdýchat, aby se trochu uvolnil.

Když už to pro stříbrnovláska, ačkoliv mylně, vypadalo, že se reakce nedočká, sám se chopil slova: "Promiň, nemusíš odpovídat. Jen mě zajímalo, jestli na tom nejsme... stejně."

Ta slova Kooka zasáhla jako ostrý šíp, i když sám netušil proč. Rozhodl se proto zakročit: "Takže... pokud nevadí, že se ptám, se ti líbí nějaká holka?"

Taehyung, z neznámého důvodu zahanbeně a zklamaně sklopil pohled a jen nepatrně kývl. Jungkook rozpačitě vydechl. Vůbec nechápal svůj pocit, který to v něm vyvolalo a který byl... zklamání. Tak se jeho kamarádovi zalíbila nějaká slečna, co je na tom?

Problémem však bylo, že si Jungkook v hloubi duše přál, aby on byl ten, kdo si zaslouží Taeho péči a lásku, aby byl Tae jeho. Jenom jeho.

Kdyby snad nebyl tak slepý a rozlouskal Taeho smutné oči nebo kdyby Tae v poslední chvilce nepostavil pomyslné zábrany, možná by bylo všechno jinak. Chybělo ostatně jen málo, ale v tuto chvíli oba mlčky seděli, zasaženi nevědomou lží a skrýváním.

"Už budu muset jít. Děkuji za dnešek, moc jsem si ho užil, hyung," rozloučil se Jungkook, ze všech sil se snažíc nedat na sobě znát bolest a znepokojení a zároveň opomínajíc, že mladíkovi neposkytl svou odpověď.

V té chvíli ještě ani jeden z nich netušil, jaké následky si jejich klamná slova vyžádají.