Chlapec s havraními vlasy se vyčerpaný usadil na okraj ustlané postele ve své skromné jizbě. Přestože byla opravdu malá a nábytek už neskvěl novotou jako kdysi, měl to tam opravdu rád. Poskytovala mu totiž soukromí, klid a působila na něj útulně.
Hoch se zhluboka nadechl a pohlédl před sebe na obrovské plátno, jež bylo pokryto barevnými čarami. Obraz byl ale nedomalovaný a on věděl, že by jej měl brzy dokončit. Dávalo mu to zabrat nikoliv proto, že by se do této činnosti musel dokopávat, nýbrž kvůli nedostatku času.
Dopoledne trávil samozřejmě ve škole, odpoledne se věnoval dalším povinnostem, takže jediná doba, která spadala na rozvíjení jeho výtvarného umu, byly víkendy. I přes ty však rozhodně netrpěl nedostatkem činností.
Vedle plátna se povalovaly i různé výtvarné potřeby. Černovlásek pak přejel očima přes skříň, která by jistě zasloužila uklidit, a přes dřevěný hudební nástroj. Věděl, že i kytara by ocenila více jeho pozornosti a jelikož byl čtvrtek, už si plánoval, jak se všem těmto věcem v sobotu bude opravdu věnovat.
Nestihl se již více rozkoukat, jelikož zpoza dveří k němu dolehlo: "Jungkooku, přijď ihned dolů." Oslovený si jen povzdechl. Věděl, že nemá možnost oponovat, ale doufal, že se mu už dostane zaslouženého odpočinku.
"Už jdu," zavolal poslušně zpátky, ale napřed se ještě vydal do koupelny, kde si opláchl ruce a obličej.
"O víkendu budeš hlídat bratra, jedeme s tvým otcem pryč kvůli obchodní nabídce," promluvila na něj postarší dáma, svůj skutečný věk zakrývajíc vrstvou make-upu, jakmile se Jungkook odebral po schodech do obývacího pokoje.
"O víkendu?" pípl nesměle mladík. Vypadalo to, že jeho plán se zhroutil dřív, než stihl nabrat jasné podoby, alespoň ale kromě něj a bratra bude dům prázdný.
Žena, na veřejnosti si hrdě říkající jeho matka, jinak však macecha, jak ji i černovlásek vnímal, na to jen odvětila: "Slyšel jsi."
"A co můj obraz? Měl bych ho konečně dokončit," odhodlal se k protestu, k čemuž se obvykle moc neuchyloval.
Žena, sedící v křesle naproti němu, se jen neupřímně zasmála. "Můžeš ho dokončit u toho, když je pro tebe tak důležitý," rozezleně procedila skrz zuby a svým odvráceným pohledem dala jasně najevo, že jejich konverzace skončila.
Mladší z dvojice se tedy lehce uklonil a vydal se zpět do pokoje, kde si vyzvedl čisté pyžamo, do kterého se mínil převléct po té, co se vysprchuje.
Do postele pak ulehal s myšlenkou, že pokud má na starost svého malého bratra, svůj obraz snad nikdy nedodělá. Musel ale činit, co mu bylo přiděleno. Nikdy si nestěžoval na to, jak je s ním zacházeno, byl totiž vděčný, že vůbec má nějaké místo, které může nazývat domovem.
ČTEŠ
Tomorrow is Today | cz
Fanfiction"Někdo mi kdysi řekl, že láska má blízko k nenávisti. Myslel jsem, že mě nejdřív musíš nenávidět, abys mě mohl začít milovat." Pro Jungkooka je láska jako cizí slovo. V životě má stejně tolik práce, že by mu na ni nezbyl žádný čas. Přesto si však pl...
