Přestože Seokjinovy poznámky o Taehyungovi Jungkook zahnal na výstavě do autu, stále mu ležely v žaludku. Podle něj se oba trápí. U Taehyunga to mohl dost dobře vidět, když byli tak blízcí přátelé a jeho samotného zkrátka prokoukl nebo jen hádal.
Tak jako tak, efekt, kterého tím patrně mínil dosáhnout, to mělo. Jungkook totiž pomalu kráčel k jezeru, na místo, kde se dříve setkávali, s cílem si minimálně promluvit.
Jelikož mu starší prozradil, že na místě vyčkával každý den, překvapilo ho, že tomu tak dnes nebylo. Na druhou stranu, po té, co se s ním takříkajíc provždy rozloučil, se nedalo očekávat nic jiného. I tak to však tmavovláska zasáhlo.
Usadil se a chvíli jen bezmyšlenkovitě pozoroval okolní stromy, světla a samotné jezero, v duchu doufajíc, že druhý třeba přijde později.
Uplynula však minuta, dvě, deset a na místě se stále nacházel sám. Jeho plamínek naděje pomalu zhasl a z jeho očí se na svět vydraly první slané kapky.
V očích ho nepříjemně pálilo, přisuzoval to však větru, který jej šlehal do tváře a způsoboval mu husí kůži.
Pak však ucítil jakousi vodu na svých dlaních a uvědomil si, že se stačil rozbrečet naplno.
Kdy se stal tak citlivým? Nikdy přeci nebyl žádný uplakánek a vždy se snažil na věci nahlížet s chladnou hlavou. A proč si zrovna jeho srdce vybralo toho podivína jako toho pravého? Mohl svůj boj přeci již dávno vzdát, o což se i pokoušel. Jenže neúspěšně. Na někoho, jako byl Tae, jen tak zapomenout nedokázal.
Čas ho již přestal zatěžovat a nakonec jen v dáli uslyšel povědomý zvuk zvonu odbíjející obvyklý čas jejich rozchodu. Když mu konečně plně došlo, že se zde druhý už neukáže, rozhodl se nechat mu tam alespoň vzkaz.
Vytáhl si z kapsy tužku a drobný notýsek, jenž tahal všude s sebou pro případy jako byl tenhle - ne že by takové případy nastávaly na denní bázi - a otevřel jej na volné stránce.
Na papír sepsal vše, co mu srdce napovědělo a nakonec jej jen z bloku, který si pak spolu s tužkou opět schoval do kapsy od kalhot, vytrhl a přehnul na půl.
Nebyl si jist, zda Taehyung na místě, kam své psaní potom uložil, najde. Dával si však pozor, aby to nebylo příliš okaté pro ostatní, ale dostatečně viditelné pro toho, komu byl určen.
ČTEŠ
Tomorrow is Today | cz
Fanfiction"Někdo mi kdysi řekl, že láska má blízko k nenávisti. Myslel jsem, že mě nejdřív musíš nenávidět, abys mě mohl začít milovat." Pro Jungkooka je láska jako cizí slovo. V životě má stejně tolik práce, že by mu na ni nezbyl žádný čas. Přesto si však pl...
