Dalšího večera zůstal Jungkook doma sám, tedy až na Hyuna, který vyčerpáním padl do postele hned po večeři. I on sám pociťoval značnou únavu, proto hodlal volna využít a také to brzy zabalit.
Celý den se snažil přemýšlet, všechno však bylo nejisté. Přesvědčoval Jimina, že s pracovní situací to opravdu nebude tak horké. Jeho táta však skutečně hodlal z firmy vystoupit, aby údajně jeho rodina nezpůsobovala další problémy.
Co se týkalo paní Jeon, ta o sobě zatím nedala vědět. Brzy ráno se vypařila a nechala ostatní členy domácnosti v nevědomosti, co svým posledním výstupem vlastně mínila.
Poklidný večer vyrušil až nečekaný zvuk. Jungkook, nechtíc probudit svého bratra, se kvapně zvedl a přestože už si nepřál nic, než ležet, pospíchal se mrknout, jaký narušitel se dožaduje některého z Jeonů.
Když však bez rozmyslu otevřel dveře, brada mu poklesla až na zem.
Již nestihl zbaběle zabouchnout dveře, jak mu jeho šestý smysl napovídal, neboť se ocitl přímo na hrudi pro něj tak důležitého člověka. Jak moc rád by to malé stvoření stříbrnovlásek zulíbal k smrti, ovládl se však, a spokojil se s pocitem nepopsatelné úlevy.
Nemohl tušit, že možná kdyby právě to udělal, prolomil by mezi nimi ledy.
"Jungkookie... moc jsem se o tebe bál," vzlykal roztrpčeně starší, nechávajíc svého kamaráda konsternovaného. Ten se zmohl jen na vymanění se z jeho sevření.
"Hyung, já... omlouvám se. Mám toho teď hodně, takže jsem za tebou nemohl chodit," vysvětlil tmavovlásek. Ostatně téměř pravdivě. Přestože původní důvod byl naprosto odlišný, události, které nastaly po té, mu skutečně neumožnily vycházet ven.
Chlapec stojící na prahu pak nadnesl: "Jak jsi vlastně zjistil, kde bydlím?"
"Nebylo to tak těžké. Každý večer jsem chodil na naše místo, doufajíc, že se třeba zase objevíš. Když se tak ale nestalo, rozhodl jsem se dojít si za tebou sám," prozradil otevřeně Taehyung a sklopil pohled k nohám.
Po tomhle zůstal Jungkook stát jako učarovaný. Předpokládal, že už na něj druhý dávno zanevřel, ostatně na to měl největší právo. Sám, na jeho místě, by to udělal, když by u druhé osoby viděl náhlé odvrácení zájmu.
Na druhou stranu Tae doufal, že nešlo o odvrácení zájmu. I když to byla lepší možnost, než kdyby se mu něco stalo. Jeho mysl mu vykreslovala různé scénáře, jež mu nedaly spát. Potřeboval se zkrátka ubezpečit, že je Kook v pořádku.
"Proč jsi na mě stále čekal?" konečně se zmohl černovlásek k reakci.
A Taehyung vydechl jakoby nic: "Protože mi na tobě záleží a mám tě rád."
Ačkoliv to tvrzení znělo krásně, Jungkook nabyl pocitu, že se blondýnovy city k němu neubírají stoprocentně správným směrem. Správným pro něj. Opět si plně uvědomil, z jakého důvodu se druhého stranil.
Přestože mu to způsobilo neskutečnou bolest, musel druhého odmítnout, když se mu po tvářích skutálelo několik slz: "Promiň. Já... to nedokážu, Tae. Možná se už nikdy neuvidíme, tak... sbohem."
A s těmi slovy zůstal překvapený Taehyung za zavřenými dveřmi. I z jeho očí se vyrojily vodopády slz a uvažujíc nad tím, co udělal špatně, několik minut dokázal jen hledět před sebe.
Kdo ví, k čemu všemu ve své mysli pracující na plné obrátky došel. Co však nemohl určitě vědět, bylo, že Jungkook na druhé straně se zvládl jen sesunout k zemi a ustavičně plakat.
ČTEŠ
Tomorrow is Today | cz
Fanfiction"Někdo mi kdysi řekl, že láska má blízko k nenávisti. Myslel jsem, že mě nejdřív musíš nenávidět, abys mě mohl začít milovat." Pro Jungkooka je láska jako cizí slovo. V životě má stejně tolik práce, že by mu na ni nezbyl žádný čas. Přesto si však pl...
