všechno je jinak [Dokončeno]✔

1

Jsem Annastázie Kolářová. Je mi 16 let a chodím na gympl v Brně. Mám nejlepší kamarádku Lisu Harzerovou. Jsme nerozlučná dvojka už od narození. Máma chtěla ať si najdu další kamarádku, ale mě to stačí s Lis. Ve škole se a všude jinde mi říkají Nasťa. Máma se od nás odstěhovala, když mi bylo 5. Od té doby jsem jí neviděla. To stejné udělal Lisinýn táta.

Šla jsem s Lis domů. Je pátek. Máme výhodu, že jsme sousedky a jsme všude spolu. Před baráky jsme se obejmuly a šly jsme každá do svého domu.
,,Ahoj zlato, jak bylo ve škole?"
,,Ahoj tati, jako vždy super. Za týden jedeme ba výlet"
,,Zlato obávám se, že na něj nepojedeš" řekla se smutným výrazem i hlasem.
,,Co, proč?"
,,S Lisinou mámou a Lisou se stěhujeme"
,,Budeme s Lis pořád u sebe?"
,,Neboj budeš s ní víc času, protože se chceme stěhovat do stejného baráku"
,,To je super, kdy se balí?"
,,Od soboty ráno do neděle, příští týden tam budeme bydlet" na to jsem už jen vypísala a běžela jsem do pokoje na balkón. S Lis jsme měli balkóny naproti sobě.
,,Slyšela jsi to Lis?"
,,Jo moc se těším a ty?"
,,Já taky! Jdu už teď balit uvidíme se zítra večer?"
,,Jo a asi půjdu taky balit" zamávaly jsme si na rozloučenou a začali jsme si balit.

Zabaleno jsem měla kolem 11 večer. Je mi jedno kam se stěhujeme hlavně, že Lis bude se mnou. Mám pocit, že tátovi se líbí Lisina máma, ale nechám ho být je to jeho věc. Jakmile jsem dozalepila poslední krabici tak jsem padla do postele a spala jsem.

Ráno mě probralo klepání na dveře od balkónu. Lis už zase přelezla k nám. Šla jsem jí otevřít, ale nejdřív jsem zakopla o krabici, kterou jsem měla u postele. Rychle jsem se vyhrabal na nohy a otevřela jsem ty dveře. Lis se mi smála za to jak jsem spadla.
,,Nech toho. Právě jsi mě vzbudila a já neměla ani snídani"
,,No jo klid, snídani jsem ti přinesla"
,,Děkuju" řekla jsem a vzala jsem si snídani. Od snídaně až do oběda jsme spolu kecali, smáli se až jsme se dostali k tématu youtubeři. Začali jsme probírat jejich poslední videa atd.
,,Holky, oběd!" zakřičel na nás táta. Rychlostí světla jsme se přemístily do kuchyně, kde se podával oběd. K obědu byl knedlík s rajskou. Táta je výborný kuchař. Dokonce má i práci v jedné z místních restaurací. Po obědě jsme šli ven do centra. Zašli jsme do pár obchodů na šmejděníčko, ale nic jsme si nekoupily. Pak jsme si to namířily do parku a sedli jsme si na nějakou lavičku. Na to, že je víkend a nic se o víkendu neděje tak je tu liduprázdno.
,,Kde všichni jsou?"
,,Nevím, ale asi doma
,,Asi" jen to dořekla tak jsem zmerčila povědomého člověka, když přišel o trošku blíž viděla jsem o koho se jedná. Sedl si ob jednu lavičku od nás.
,,Lis podívej se koho to tam máme" zašeptala jsem a Lis se otočila směrem, kterým jsem koukala a hned se otočila.
,,Opravdu je to on?!" vypísala radostí.
,,Jeho znám moc dobře. Vím, že je to on"
,,Půjdeme si pro fotku dokud můžeme?"
,,Že váhaš, Pojď, jindy ho vidět už nemusíme" řekla jsem a táhla jsem jí tam k němu. Seděl tam Marwex alias Marek.
,,Ahoj můžeme si udělat fotku?" zeptala jsem se slušně zatím, co Lis byla neschopna slova.
,,Ahoj jo" odpověděl a mi jsme si přisedly a já jsem udělala fotku.
,,Děkujeme"
,,Nemáte za co. Neviděli jsme se už někdy?"
,,Nepamatuji si, že bychom se viděli" řekla jsem s Lis najednou. Všichni jsme se začali smát.
,,Jak se jmenujete holky?"
,,Já jsem Lis"
,,A já jsem Nasťa"
,,Těší mě, Marek"
,,My víme" řekly jsme zase najednou.
,,Dáte mi Facebook, že bychom se ještě někdy viděli?"
,,Jo jen se stěhujeme"
,,Aha to je škoda"
,,Jo to je" řekla jsem já. Daly jsme tedy Markovi fb a šly jsme zpátky domů, protože volal táta, že musíme zpátky domů. Rozloučili jsme se s Markem a odešly jsme.

Ráno jsme všechno naložili do auta a jeli jsme do nového bydliště. Cestou mi Lis usnula na rameni. Tak jsem si dala hlavu na tu její a usnula jsem taky.

Probudily jsme se až u nového domu. Jsme v Pardubicích. Máme dům na první pohled jako vilu. No ono to vila je! S Lis jsme si zabraly pohodě hned vedle sebe. Celý den jsme si vybalovali. Táta má prý ložnici s Lisinou mámou. Asi si někdy vyslechnu tátu.