všechno je jinak [Dokončeno]✔

36

Pohled Nasti

Pořád jsem přemýšlela, proč a co jsem viděla v tom domě hrůzy. Musím Lisu najít, ale teď to nepůjde, když je mám za zadkem. Musím tam jít má vlastní pěst. Možná poprosím Toma a Honzu o pomoc. Přeci jenom jsou k tomu nejblíš.
K obědu jsme něco objednali a po zbytek celého dne jsme blbli. Nasmáli jsme se, a to dost. Něco mě napadlo. Pojedu za Lisou už dneska večer, když budou kluci spát. Jestli mám zemřít tak ať neví, kam jsem šla. Po večeři kluci padli do postele a spali jako miminka. Vzala jsem si tedy svoje věci a šla na vlak.

Během několika hodin jsem v Pardubicích. Zavolala jse Tomovi a Honzovi. Byli vzhůru, protože jsem jela prakticky celou noc. Domluvili jsme se, že se setkáme u studia, protože to není pak tak daleko od toho domu. Byla jsem tu první a to to mám v podstatě nejdál oproti klukům, kteří to mají za rohem. ,,Jdeme?" ,,Jo" řekli najednou a vyrazili jsme. Radši jsem napsala Lise aby šla před barák a mámě a tátovi nic neříkala. Stejně je určitě přivede, proto tu mám kluky. ,,Nasťo, já..." ,,Co to mělo tehdy znamenat Liso?!" ,,Chápu, chovala jsem se hrozně. Je mi to moc líto". ,,Beruško, kdopak to je?" ,,Nasti je na čase jít" přikývla jsem a otočila jsem se zpět na Lisu. ,,Prosím, buď ve dvě v parku". ,,Fajn, jestli vezmeš i rodiče tak si mě nepřej" řekla jsem a s kluky radši rychle utekla pryč za klukama. Asi utíkali zpátky domů. ,,Nedáme rovnou oběd? Když už je za chvilku čas oběda?!" ,,Jo, ale moc věcí k jídlu tu nemám" řekl Tomáš a já se podívala, co všechno má. ,,Vypadá to na bramboráky". ,,Chceš pomoct?" ,,Jo aspoň to budu mít rychle hotový"

Po obědě kluci šli do studia a já si to vyrazila k parku. Lisa tam už na mě čekala. Naštěstí tam byla sama. ,,Nasťo je mi to moc líto co se tehdy stalo". ,,Chceš vědět celou pravdu?" ,,Jo". ,,Táta si myslel, že mi tvá máma řekla o té svatbě, jenže neřekla. Pak tvoje máma začala manipulovat s tátou a postupně i s tebou. Zavřela ne do sklepa, kde jsem měla taneční studio. Odtud mě zachránili kluci a pak jsem letěla do Anglie dokud se to tu nesrovná a tvoje máma si bude myslet, že jsem mrtvá". ,,Taky, že si to myslí. Táta byl z  té myšlenky na dně". ,,Trochu to zkrátím, málem jsem především opravdu zemřela a myslím, že i teď mi nezbývá moc času". ,,Co tím chceš říct?" ,,To, že ta nehoda mi udělala víc než jen nějaký otřes mozku. Bylo v tom něco víc. Musím jet zatím ahoj" Rychle jsem se rozloučila a jela jsem do Prahy za MaTTemem a Moonem.