všechno je jinak [Dokončeno]✔

35

Ležím tu už několik hodin. Je pomalu osm a já se konečně odhodlám vztát. Jawo s Gejmrem jsou už vzhůru. ,,Dobré ráno Kelo jak jsi se vyspal?" ,,Nijak". ,,Prečo nijak?" ,,Od půl jedný jsem vzhůru". ,,Ten sen, myslíš, že jsme s ní opravdu mluvili?" ,,Nevím, ale je jediný způsob jak to zjistit. Jde někdo se mnou?" ,,Čo je toto za otázku, jasne že ideme s tebou" řekl Jawo a po snídani jsme šli jsme do nemocnice.

,,Je mi líto, ale nemůžete za ní". ,,Jasne, že za ňu nemáme ísť, ale my musíme" dohadoval se s nimi Jawo. Já jsem stál mimo a koukal jsem směrem k tomu jejímu pokoji. Pomalu a nenápadně jsem se tím směrem vydal. Pořád tam ležela. Přístroje občas píply, jinak byly zticha. Ale i to jedno malé pípnutí mi dalo znamení, že může ještě žít. ,,Prosím vzbuď se mi" řekl jsem a stál jsem tam dál jak solný sloup. Najednou jako by byli moje modlitby vyslešeny. Přístroje se najednou rozpípaly jak o závod a Nasťa začala pomalu otevírat oči. ,,Kelo?! Jsem v realitě, nebo jsem mrtvá?" ,,Jsi živá" řekl jsem s nadšením, že je živá. ,,Kde je Gejmr s Jawem?" ,,Jsou na recepci. Dojdu pro ně". ,,Ne prosím nenechávej mě tu. Do teď jsem byla všude sama. Nechci být i teď sama". ,,Neboj za chvilku se vrátím" řekl jsem a odešel jsem za klukama. Naštěstí byli na cestě sem. Vzal jsem je za ruce a táhl je jak malý děti. ,,Co se stalo? Co blbneš?" neodpovídal jsem a skoro jsem vtrhl do pokoje. Byla nadšená, když viděla i kluky. Moc se mi líbí jak se usmívá. Doktoři nás tedy s ní pustili domů s tím, že ona vyleze maximálně na zahradu.

Doma jsme dali všem vědět jak je na tom. Všichni byli šťastní stejně jako my, že jí tu máme. Ale přišla mi nějaká zaražená.

Bližíme se ke konci. Zvrátit se to může jakkoliv, ale mám takový pocit, že se to žene zatím jedním směrem.  No nebudu předbíhat. Na tuhle chvíli se vyplatí mít Anastáziu živou. Radši už mlčím jinak řeknu všechno, co vás pak čeká
- Vaše Káťa ❤