všechno je jinak [Dokončeno]✔

20

Blížili jsme se k východu, ale viděli jsme Lis a ta si nás zastavila. Byla jsem duchem nepřítomná a v rukách jsem pořád držela ten papír jako by to byla poslední věc, co v ruce držím. ,,Nasťo jsi v pohodě?" zamavá mi před očima Tom a já se proberu z tranzu. ,,Jo jsem v pořádku". ,,Super tak jdeme" vyšli jsme tedy na úřady a pak jsme šli do studia. Byl tam Honza, Rady a Dorča. Dorče jsem skočila kolem krku a skoro jí umačkala. ,,Já to dala!" vykřikla jsem a ukázala jsem jim ten papír a šli jsme slavit. Samozřejmě bez alkoholu, protože jsem to chtěla. Samozřejmě, že by Honza hned s Doris něco přinesli. Na to jsem jim řekla ať jdou do prdele, že tu chlast nechci.

Slavili jsme až do dvou do rána. Já jsem ještě přespala u Toma a v deset jsem jela zase ke Gejmrovi. Jdu takhle kolem nákupáku a koho nevidím. No jasně, že ty tři. ,,Ahoj Nasťo" pozdravila mě Lisa. ,,Nech mě Liso" zasyčela jsem. ,,Notak, copak je slušné se takhle chovat ke kamarádce a nevlastní sestře?" ,,Lis, ty nejsi moje kamarádka a už vůbec ne moje nevlastní sestra!" ,,Co si to k ní dovoluješ?!" zaječela matka. ,,Mám toho dost. Půjdeš s námi!" zahlásila a táta jak robot na povel mě vzal a nesli mě zpátky do toho domu hrůzy. ,,Nechte mě!" snažila jsem se tátovi vysmeknout, ale nepovedlo se. Je silnější než já. Hodili mě do mého studia ve sklepě, kde mě zamknuli. Koukám, že počítali s tím, že tu budu zavřená, protože je tu nově postel a okno je zamčené. WiFi žádná. Data taky nic. Zkusila jsem tedy napsat Markovi, Tomovi, Kelovi, Gejmrovi nebo Jawovi. Nejrychlejší by byl Tom, ale tomu se mi moc nechtělo. Nakonec jsem napsala všem. Do dvou hodin jsem slyšela Toma zvonit na dveřích. Otevřela mu Lis. Chvilku se tam o něčem bavili. Chtěla jsem je poslouchat, ale na okno mi někdo zaklepal a  já jsem dostala infarkt. Byli tam kluci. Vysklili co nejrychleji okno a šli jsme do auta za barákem. Tom přišel po chvíli. Rychle jsme odtamtud odjeli. Maty cestou někomu psal moc mě to nezajímalo a tak jsem jen koukala z okna.