všechno je jinak [Dokončeno]✔

2

Už tu bydlíme týden a rodiče se nějak moc sblížili. Nebráním jim v tom naopak. Podporuju je. Ale zasloužíme si to s Lis taky vědět. Do školy budeme chodit už jen poslední tři dny a máme jarňáky. Na dva týdny. Super aspoň si to tu projdeme. Máme tu poblíž hezký parčík a s Markem jsme občas i natáčely, což bylo hrozně super. Marek nás seznámil i s jeho pár kamarády jako je Morry, MenT a Hejlovec. S Hejlovcem a MenTem se nejvíc baví Lis. Já se zase víc bavím s Markem a Morrym. Ale všichni se bavíme. Dneska, ale Lis zavolal MenT, jestli nechceme ven. Lis to okamžitě přijala a šly jsme na místo srazu. Nejen, že jsme viděli přicházet MenTa, ale i Doris a Toma. Hned jsme si všichni padli do noty. A s Doris je strašná legrace. Celý den jsme byli s nima venku.

Večer jsem chtěla jít spát, ale ozval se Morry jestli bych nešla streamovat.

N: ,,Čus Morry"
M: ,,Nazdar"
N: ,,Co si zahrajeme?"
M: ,,Co chceš"
N: ,,Dobře, ať rozhodne chat"
Ch: 'spam monopoly'
M: ,,Lidi já vás zabiju"
N: ,,Nebuď negativní Morry. Pozveme si i Lis, ne? Ta je v tom dokonalá lama"
M: ,,Tak jí zavolej" řekl a já jsem došla osobně za Lis.
,,Nechceš si s námi zahrát monopoly?"
,,Jasně, Hned jsem tam" přitakala a já jsem šla zpátky k Morrymu

N: ,,Za chvíli tu bude"
L: ,,Už jsem tu"
M: ,,Super tak se připojte, už jsem to připravil"

Po hodině a půl hraní

Morry nám poprvé na streamu vyhrál, ale měl ty nejsnadnější soupeřky světa. Lis už šla spát hned jak prohrála. Já jsem to s Morrym dohrála a šla jsem taky spát.

,,Tati, můžeš na chvilku?!"
,,Jasně, copak se děje broučku?"
,,Že se ti líbí Lisina mamka?"
,,To to jde tolik vidět?"
,,Docela dost to jde vidět" odpověděla jsem mu a šla jsem si po svém. Lis jsem od snídaně neviděla, když jsem byla u ní v pokoji tak taky nic. V celém domě nebylo po ní vidu ani slechu. Nechala jsem to být jen jsem jí napsala, kde je a šla jsem ven. Pominu to, že jsem šla tak dlouho až jsem se dostala ven z Pardubic. Tady mino město je takový klid. Šla jsem po cestě ještě dál a došla jsem k rybníku. Je tu víc než pěkně. Na tu krásu je to slabota.

Sedím tu už nějakou dobu ani nevím kolik je hodin. ,,Neměla by jsi se vrátit domů?" řekl někdo za mnou. Otočila jsem se na toho dotyčného. Vzhledem jsem ho nepoznávala, ale hlasem ano. Ale nemůžu si vzpomenout, čí hlas mi připomíná. ,,Nechce se mi odtud. Přisedni si" řekla jsem a on se vedle mě posadil. Byl přibližně stejného věku jako já. Proč mi ten hlas někoho připomíná! ,,Jsem Filip" představil se mi. ,,Já jsem Nasťa"řekla jsem a usmála jsem se na něj. ,,Asi už půjdu domů, jdeš taky?" řekl a vztal ze země na které jsme seděli. ,,Jo už taky půjdu" řekla jsem a stoupla jsem si na nohy. Společně jsme se vydali do města. Čím víc jsme ušli tím víc jsme se sbližovali.