všechno je jinak [Dokončeno]✔

37

,,Nazdar Dejre, je tu MaTTem a Moon?" ,,Jasně pojď dál". ,,Děkuju, kde jsou ty líný prasata?" ,,Nevím asi v pokojích, protože od snídaně jsem je neviděl odtamtud vylézt". ,,Potřebuju s vámi všemi mluvit". ,,Máme tu návštěvu lenoši" zakřičel na ně a šli jsme do obýváku. Po chvíli se k nám přidali. ,,Ahoj Nasti". ,,Ahoj kluci, musíte něco vědět". ,,A co je to?" zeptali se všichni najednou. ,,Nedávno jsem měla nehodu a doktoři mě na chvíli prohlásili za mrtvou. Já mám stejně pocit, že mi moc času nezbývá". ,,Koľko času ti môžno zbývá?" ,,Moc ne. Měla jsem být teď u Kela, jenže Lisa se mnou chtěla mluvit tak jsem sem jela za ní a teď jsem tady. Přišla jsem se rozloučit, protože se asi vrátím na Slovensko za Kelem a už tu asi nikdy nebudu". ,,A co ti je?" ,,Do Kelu já mám u srdce střepy díky doktorům. Nebyli opatrní a nechali mi při operaci a léčení střepy u srdce". ,,Chceš abychom jeli s tebou?" ,,Ne to už zvládnu sama, ale jestli chcete můžete mě doprovodit na nádraží". ,,Dobře" řekl Matyáš a vztal z gauče. My jsme se taky zvedli a společně jsme šli na nádraží. Radši se nechám od Kela seřvat ještě dneska.

,,Mějte se krásně, Ahoj" řekla jsem na ně z okna vagónu. Oni mi na oplátku zamávali s menšími slzami v očích. Věděli, že mě vidí naposledy. Taky jsem si zabrečela. Vlak se rozjel a Dominik, Maty a Samko se mi ztráceli z dohledu.

A zase na Slovensku. Šla jsem opatrně zpátky ke Kelovi. Už je i docela pozdě takže dostanu seřváno ještě víc. Napsala jsem radši Gejmrovi ať mi jde otevřít. ,,Děje se něco?" ,,Máš u Kela velký problém, podle toho co jsem slyšel". ,,Šla jsem se rozloučit s klukama v Česku". ,,Proč?" ,,Řeknu vám to všem najednou. Jen hlavně prosím uklidni Kela, ať je v pohodě". ,,Dobře" řekl a odešel. Já jsem radši zůstala na místě.
,,Co si o sobě myslíš, že večer utečeš a pak sem nakráčíš s tím, že jsi se šla jen rozloučit do Česka?!  To ti tak uvěřím" spustil Kelo, když mě viděl. ,,Tak mi nevěř, ale hlavně si mě teď vyslechni". ,,Ne! Nechci nic slyšet!" řekl a odešel pryč. ,,Čo nám potrebuješ povedať?" ,,Mám střepy u srdce, takže mi moc času nezbývá a chtěla jsem se rozloučit". ,,Já mu to řeknu". ,,Děkuju. Řekni mu,  že jsem ho měla ráda" Jawo už začal bulet jako malej a Gejmr pomalu taky začíná brečet. Oba jsem je obejmula. ,,Mám vás ráda kluci a prosím nemyslete na mě ve zlém" řekla jsem a oni mě víc přitiskli. ,,Prosím všem to řekněte" teď už mě s každým slovem bolelo víc srdce.

Pohled Gejmra

Právě mi v rukou umírá kamarádka. Co to v Kelovi přeskočilo? Potom mu to řeknu. Cítil jsem jak její stisk povoluje. Ne. Ne! Teď jsem brečel už pořádně. Právě nám zemřela v našich rukou.
,,Kelo vrať se!" ,,Je tam pořád?" ,,Jo i ne". ,,Jak to myslíš?" ,,Prostě se vrať". ,,Fajn už jdu"
,,Fajn Kelo, připrav se na nejhorší" řekl jsem, když jsem mu otevřel dveře, protože si debil zapomněl klíče. ,,Co se stalo?" ,,Měl jsi ji vyslechnout! Jdi do obýváku a řeknu ti k tomu jediný já ti říkal, aby jsi byl v pohodě" řekl jsem a on šel k obýváku. Ve dveřích se zastavil a jen tam stál a koukal se na ni. ,,Co jí bylo?" ,,Doktoři si nevšimli střepů u srdce a asi jí to zabilo". ,,Pojedeme do Česka a dáme jí tam". ,,Kelo, mám ti od ní vzkázat, že tě měla ráda"

Trošku to zkrátím. Kelo, Jawo a Gejmr si vzali auto. Naložili Nasťu a jeli do Prahy. Dali jí pohřební službě a ta se o ní postarala. Za pár dní byl pohřeb. Přišel tam Marek s Mayou, MenT, MaTTem, Moon, Dejzr, Macko, Vitaa, Kelo, Jawo a Gejmr. Gejmr měl tu čest mít proslov. Udělal to co slíbil, řekl všem, že ona je měla ráda. Aspoň jednou za rok k ní všichni přišli.

The End