všechno je jinak [Dokončeno]✔

6

Šli jsme tedy zpátky, ale něco se mi nezdálo. Připadala jsem si jako by nás někdo sledoval. Naštěstí bylo ještě trochu světla a uchylové chodí s tmou, takže jsme save. Až k baráku jsem se toho pocitu nemohla zbavit. S překročením práhu, jako by ze mě ten pocit spadl společně s chutí na večeři. Nevím proč, ale už jsem neměla takový hlad. Ale protože nejsem anorektička tak jsem něco málo snědla. ,,Máte vůbec vymyšlené, kde budu spát?" zeptala jsem po chvíli ticha u večeře. Maty se zarazil a Samko na něj koukal stylem 'TY TO NEVÍŠ?!' ,,No asi v tom pokoji pro Dejzra, protože tu ještě není přestěhovaný a má ho jen zabraný tak to zatím vadit nebude" vymyslel Maty. S tím jsem souhlasila, protože se mi fakt nechce spát ani s jedním v posteli. Protože Sama znám teprve jen pár hodin a Matymu znám taky jen nějakou tu chvíli, ale zase se s ním znám dýl jak se Samem.

Pomalu jsme začali usínat u filmu, který vybral Maty. Samo usnul skoro hned na začátku a já jsem v půlce filmu málem usnula. ,,Už půjdu spát. Dobrou noc" pošeptala jsem Matymu tak abych nevzbudila Sama. Ten jen kývl a já se přemístila z obýváku do pokoje Dejzra. Šlo poznat, že je jeho, protože kromě stolu, skříně a postele v tom pokoji nic není.
Lehla jsem si do měkké, později i teplé postele a usnula jsem.

Kde to jsem? Lis?! ,,Vrať se!" ,,Proč?" ,,Nechtějí tě mezi sebe!" ,,To není pravda!" ,,Uvidíme zítra" řekla a utíkala do dáli až se mi ztrácela z dohledu. Chtěla jsem jí dohnat, ale bylo to jako bych běhala na místě. ,,Lis stůj! Počkej na mě! Lis!" volala jsem na ní, ale ona mě už asi neslyšela. ,,Nech jí jít. Má vlastní život" ozval se za mnou Morry. ,,Co tím myslíš?" ,,Nechce s tebou být! Jsi pro ní jen zátěž, tak už se konečně od ní odlep a nech jí!" ,,Já tě nepoznávám Morry, tohle by jsi nikdy neřekl" ,,Ona se chce zamilovat, ale nemůže, protože tě má pořád za zadkem!" ,,Dost! Nemluv na mě!" ,,Nech ji bejt!" ozval se další hlas a v tu chvíli Morry zmizel. Hledala jsem toho, kdo mě před tím zachránil, ale nikde jsem ho neviděla. ,,Nehledej mě tady, ale až se probudíš tak nebudu daleko" řekl a já jsem se probudila.

Co to mělo znamenat? Rychle jsem se posadila a přemýšlela jsem nad tím, co tím myslel. Až se probudím tak nebude daleko. Jak daleko? Jako v Praze nebo v Pardubicích? Já nevím. Najednou do pokoje přišel Maty a v patách mu byl Sam. ,,Jsi v pohodě? Slyšeli jsme nějaký křik a pak jako by jsi brečela?!" zeptal se Maty. ,,Ne to je v pohodě, jsem v pohodě. Jen se mi něco zdálo". ,,Ok, ale keď by ti niečo bolo tak nám to povedaj" oznámil mi Samo a já jsem kývla na souhlas.