Ráno jsem vstala a zamířila do koupelny. Udělala menší hygienu a šla se obléci. Vzala jsem si rudý tilko, džínový kraťasy. Jako vždy jsem nesnidala, jen jsem seděla, upíjela čaj a koukala do blba. Pak jsem se namalovala. Trocha mejkapu ať nevypadám jako zombík, řasenku, lesk na rty a můžu vyrazit.
Na dveřích byl papír a na něm, kde maj prváci seznamovací hodinu. To je asi info pro mě. Usmála jsem se. Vešla jsem dovnitř do školy. Skoro nikdo si mě nevšímal. Na stole ležela mapka školy. A kurva. Než najdu třídu KR45U6... to jsem měla vyjít už včera. A tak jsem šla rovně a přitom se dívala do mapky.
Určitě znáte ten moment z filmů a knížek, kdy do vás narazí pěknej kluk. Stalo se mi něco podobnyho. Bohužel ne tak, jak to bývá ve filmu....
Jdu stále rovně když.... bum! Do někoho jsem narazila, spadla na zem a z kabelky se mi vysypaly různý věci. ....od zapisniku, propisek až po jelení lůj. Teď přichází ta chvile kdy se zacne hlavní hrdinka omlouvat, jenže...přiznejme si, že když jste na nový škole, nevite kam jít a někdo do vás strčí a vám se rozsype kabelka, prostě se neudrzite. ,,Doprdele, kurva, idiote, kterej debil mě schodil!" zavejla jsem. Seděla jsem na zadku a sbírala věci zatímco se mi někdo smál. Když jsem se chtěla zvednout, nekdo, asi ten kdo mě shodil, mi podal ruku. Pak mě vytáhl na nohy. Podivala jsem se do obličeje toho páprdy co mě shodil...a..
Byl to fakt pěknej kluk. Měl hnědý vlasy, zelený oči a byl proste pěknej. A sakra. Zase jsem udělala scénu. Vím, že jsem si za to mohla sama. Jsem hlupák doby, hlupák doby... kdyby tu byla nějaká skříň, nejspíš bych se o ní začala mlátit hlavou. Jenže nebyla.
Kupodivu nevypadal naštvaně, jen se usmíval. ,, Mohla jsem si za to sama. Sorry. " rekla jsem. ,, V poho. Ty seš prvňák, co?" ,, No dovol," ja přeci nechodím do první ale do prváku.... ,, aha..jo , no jsem." ,, A nevíš kde máš třídu, co? Chceš tam abych šel s tebou? " ,, Nevím, ale já to zvladnu. Sama!" rekla jsem hrdě. Pokrčil rameny. ,, Dobře, kdyby sis ti rozmyslela..." a už odcházel pryč. Koukla jsem se do mapky a zjistila, ze jsem ztracená. ,, Počkej!" zavolala jsem na něj. Otočil se a nic neříkal, jen zadržoval smích. ,, Tak já jsem Mike. Mike Johnson. A ty?" zeptal se.
,, Scarlett. Scarlett Freyerová." Naklonil hlavu na stranu. ,, Hezky jméno. Scarlett. Těší mě! Jo, tady je tvá třída." Ukázal na dveře naproti mě. Začala jsem otevírat dveře a v rychlosti jsem odpověděla : ,,Mě taky Miku. A dík!" Mrkla jsem na něj. Tvářil se zaskocene ale pak na mě taky mrknul. Zalezla jsem rychle do třídy. Bože, co jsem to udělala?
No, pomyslela jsem si, to nám to pěkně začíná.
Předem se omlouvám za chyby. Píšu svojí první story. Líbí? :D
ČTEŠ
Život není jako film
Teen FictionŽivot není jako film a nikdy nebude. Nic se nestane samo od sebe. Když chceš štěstí, musíš za něj bojovat. Scarlett Freyerová je naprosto obyčejná dívka. Nebo alespoň to si myslí... Nastupuje na střední školu a už jí přestává bavit byt na všechny mi...