Život není jako film

Sladká nevědomost

Scarlett :

Slyšela jsem kroky....blížily se ke mě. ...

,,Scarie?" Vyslovil mou přezdívku Deny. Naběhla mi husí kůže.

,,Nech mě bejt!" Zavřískla jsem a schovala hlavu do polštáře. Položil mi ruku na rameno.

,,Když mi dáš příležitost, tak ti to vysvětlím..."

Zničeně jsem se na něj podívala.

,,Bude nejlepší když tě dovedu do našeho rajonu."  řekl.

,,Nikam nejdu!" Odsekla jsem.

,,Promiň. " smutně se na mě podival.

Cože? ? Zaco se omlouvá? ?

Najednou jsem viděla rukojeť nože jak se blíží k mé hlavě. A pak se mi zatmělo před očima....

Deniel:

Hned jak řekla že nikam nejde, bylo mi jasný, že nemám na výběr. Musel jsem ji uspat...  Vzal jsem jí do náručí a políbil jí na čelo.

,,Promiň. " řekl jsem ještě jednou ikdyz nebyla šance aby mě slyšela.

,,Jdeme?" Zeptal jsem se Jacka, mého velitele, našeho šéfa...

Kývl na mě hlavou.

Kdyz jsme dojeli na naší základnu, zamířil jsem do svého pokoje. Položil jsem ji na postel. Asi bude naštvaná....ale časem to pochopí... SNAD...

Scarlett :

Probudila jsem se opět v cizí posteli.....ale nejsem u Denyho...tim jsem si jistá! Ty teda válíš! Každej den v jiný posteli. .... řekla jsem sama sobě a v duchu se zasmála.

U dveří stál nějakej maník. ,,Máte se dostavit do hlavního sálu. Zavedu vás tam, slečno Freyerová." Řekl.  Neprotestovala jsem ze dvou důvodů: 1. Měl bouchačku

                 2. Nechtěla jsem kejsnout v tomhle pokoji a možná se konečně dozvim, o co jde.

Beze slov jsem se zvedla z postele. Procházeli jsme spoustou chodeb. Ať jsem kde jsem, je to tu velký.

Asi už jsme došli na místo, protože strážník se zastavil a řekl : ,,Dál jděte sama."

Trochu jsem se začala klepat. Pozvolna jsem vzala za kliku a otevřela.......

...

....

...

...

Byla to velká místnost s obrovským krbem. Všichni se otočili mým směrem.  Uviděla jsem Denyho a rozběhla se k němu.  Objala jsem ho. Byl překvapený ale po chvíli moje objetí opětoval. Odtáhla jsem se.

,,Já jsem Jack," řekl ten chlápek, co byl u Denyho v bytě. ,, určitě máš spoustu otázek....ptej se." Usmál se na mě.

..Takže za prvé.... jak jsem se sem dostala?"

,,Nic si nepamatuješ?" Zeptal se Jack.

Zamyslela jsem se.

,,No... vy jste se hádal s Denym a..." zamračila jsem se. Moc dobře si vzpomínám co se dělo pak...

Zadívala jsem se Denielovi do očí.

,,Ty jsi mě uhodil? Uspal jsi mě rukojetí toho blbýho nože?"

Sklopil hlavu. Vrazila jsem mu facku. Ani se nepohnul.

,,Scarie..."

,,Pro tebe nejsem žádná Scarie, Denieli!" Cukl s sebou když jsem mu řekla Denieli. V jeho obličeji byla vidět bolest. Podíval se na Jacka. Ten na něj kývnul. Poté Deniel beze slov odešel. Zadržovala jsem slzy. Odkašlala jsem si a řekla : ,,Kde to jsem?"

,,Na Institutu Mafie... a já jsem tvůj otec."

,,Můj otec zemřel jako hrdina...nežije jako mafián!"

,,Vím že je to pro tebe šok. Ale muselo to přijít.  Jen jsem si myslel že to bude déle..." konstatoval Jack..teda můj otec nebo jak to vlastně je.

,,T...takže. ..v..vy..za..zab..zabíjíte lidi?" Vykoktala jsem.

,,Ne tak úplně. .."

,,Cože? "

,,Jen v nutnosti. Jsme vlastně menší zlo pro větší dobro..." řekl Jack a odmlčel se. Když to vypadalo, že už nic neřekne, zeptala jsem se :

,,A co mám ksakru já s tim společnýho?"

,,Jelikož já jsem kápo, a ty jsi moje dcera... prostě půjdeš do výcviku. Jen...malý háček. ..."

,,Jakej?" Zdá se mi, že jich to má víc. ....

,,No...trénovat tě bude Deny."

,,Aha.."

********************************

Po půl hodině hledání jsem našla Denyho pokoj. Zaklepala jsem.

,,Ať jsi, kdo jsi, vypadni!" Ozvalo se.

Vstoupila jsem teda dovnitř.

,,Řekl jsem..." otočil se na mě a větu už nedokončil.

,,Já...chtěla jsem...ehm..no..chtěla jsem se omluvit za tu scénu." Dostala jsem ze sebe.

,,Deny, já..." přišel ke mně a objal mě. Kéž by to objetí trvalo věčně.

Na večeři jsme šli spolu. Okolo stolu už seděli lidé z gangu...nejspíš..

Když najednou jsem zahlídla Carol, Mary, Maxe a Jenny. Ty z naší školy.  Byl tu i Will. Sedla jsem si na volnou židli a Deny si sednul vedle mě.

,,Co tu děláte? " zeptala jsem se Carol. Odpověděl mi Jack.

,,Jejich úkol byl, tě chránit. "

Mary se rozpačitě usmála.

Deniel :

Vydel jsem jak Scarie bledne. Našel jsem pod stolem její ruku a pevně ji stiskl. Stisk mi oplatila.

,,Takže jste naše přátelství hráli? " zeptala se. ,,I ty, Wille? Byl jsi nej kámoš...." ztrácela kontrolu nad svým hlasem.

,,Vsechny si vás najal můj otec...že? " do očí ji vyhrkly slzy.

,,Ne...byl to náš úkol ale to neznamená že nejsme přátelé..." snažila se to zachránit Carol. Já ale věděl, že už je příliš pozdě. Scarie mi vyškubla ruku. ,,Omluvte mě. " řekla a vstala. Také jsem vstal. Rozběhla se chodbou a já běžel za ní.

,,Scarie! "

Líbí se vám ?  Konečně nějakej delší díl.  Mám pokračovat?
Budu ráda za každej voutík nebo koment :)