Život není jako film

Sobotní nakupování

Měli jsme se s Carol a s Mary sejít v 11:00 u nákupáku. Byla jsem tu první a tak jsem si sedla na lavičku a čekala. Nemusela jsem čekat dlouho. Hned jak jsem je zahlídla, rozběhla jsem se k nim.

,,Ahoj holky!"

,,Čau Scarlett! " Zaječely, ikdyz už jsem stála vedle nich.

,,Tak co? Nakoupíme si celej z bnovej šatník?" navrhla Mary.

,,No, holky...ja nemám moc peněz. Mam 2 tisíce a to musim udělat nakup jídla domů. "

,,V tom případě ti ho koupíme my...úplně novej..." řekla Mary

,,Ne, neblázněte." Odpověděla jsem.

,,Nám to nevadí...my mame sakra bohatý rodiče, tak alespoň budem utrácet pro dobrou věc. " řekla zas Carol.

,,Tak moc diky. Jste božííí!"

Nejdřív šaty. To rozhodla Mary.

Holky na mě naházely tunu věcí a zavřely mě do kabinky.

,,Ježíš....rychle to svlíkni! Vypadas jak Mary  Poppins!"vyjekla Carol. Všichni jsme vyprskly smíchy.

Další šaty byly fialový a mě se moc libily.

,,Ty jsou dobrý, ty berem!" zajecela Mary a plácla si s Carol.

Pak jsem si jich vyzkoušela asi ještě padesát. .... holky mi jich koupily (I přes můj protest) asi patnáct. Pak jsme kupovaly kabelky, doplňky, džíny, sukně , kraťasy , tílka, trička , halenky.... musely za mě utratit víc, než je mámin roční plat. Pak se šlo na boty. Nejprve asi troje balerínky, dvoje konversky., tenisky a pak jsem si zkoušela boty na podpadku.

,,Holky, vy mě chcete zabít!" Asi po hodině učení už v tom šlo jakžtakž chodit.

Nenápadně jsem si nazula černý pánský boty a šla za holkama. Dala jsem si ruce v bok a začala: ,, Nazdar parchanti. Dáme si ruční prááááce? Já totiž učím ruční prááááce. Ufff! Je tu dusno...asi otevřu okno!" Vsechny jsme se začaly smát a nemohly jsme přestat.  Kolemjdoucí na nás civěli ale to nám bylo fuk. My se nemohly zastavit.

Šly jsme na pozdní oběd. Já a Mary jsme si daly čínu...Carol měla KFC?

,,Holky, víte co to znamená KFC?" Zapřemýšlely jsme se. Já začala :

,,Křupavé..." Mary mě doplňovala :

,,Flekaté..." Carol pokrčila rameny a řekla : ,,Cuře!"

Následoval další výbuch smíchu.