Život není jako film

Will a spol. aneb jeho parta

Ráno zazvonil budík. Sakra. ,, To víš že jo!" Zařvala jsem směrem k budíku. ,, Taky tě mám ráda! " zařvala jsem jenže teď jsem překypovala sarkasmem. ,,Drž už hubu!" křičela jsem na budík. A..........nic! Byl nekompromisní.

Nakonec jsem vylezla z postele. Vzala jsem si na sebe modrý tílko, černý kraťasy a černý sáčko. Než jsem vyšla z domu, prohlížela jsem se v zrcadle. Mamka se na mě podivala a řekla s nádechem ironie : ,,No krááásná!" Naštvala jsem se a vyplazla na ní jazyk. Myslela jsem že mě neviděla. ... ale mýlila jsem se. Rychle jsem vypálila z baráku a utíkala směr škola.

První hodina matika-voprus. -seděla jsem sama.

Druhá hodina ájina-voprus.-seděla jsem sama.

Třetí hodina literatura-to šlo. -seděla jsem s Willem a celou hodinu jsme se smáli jak paka.

Čtvrtou hodinu jsme měli ekonomii s Mrdňákem- šlo to...sedli jsme si s Willem co nejdál od něj.

Pátá hodina biologie-celou dobu jsme probírali rozmnožování. Obávám se že to budem probírat celej rok. Seděla jsem sama.

Holt jsem samostatná. Ne..?

Pak byl čas oběda.  Hodila jsem si věci do skříňky a přemýšlela o Mikovi. Dneska jsem ho vůbec neviděla. Z myšlenek mě vytrhl Will, kterej se najednou objevil u mé skříňky. ,, Tak jdem?" Usmál se.

,, Jasně" a úsměv jsem mu oplatila. Jídelna byla trochu dál a tak jsme po cestě kecali. Došli jsme do jidelny a já byla tak zabraná do rozhovoru, že jsem si vůbec nevšímala okolí. Něco jsem vyprávěla celou dobu. Mezitím jsem se vzala polívku, bagetu,  zeleninovej salát a pomerančovej džus. Šla jsem za Willem. Teď vyprávěl on. Šli jsme pořád dozadu ......

,,Tak jsme tady! To je Mary, Carol, Mike, Johny, Joe, Max a Jeny. Lidi, tohle je Scarlett." Zrovna jsem se dívala jinam. Rychle jsem se podívala jejich směrem. A doprdele, Mike! On zrovna byl na mobilu a asi vyřizoval něco důležitýho.  Ještě mě nespatřil, nezvedl totiž hlavu od telefonu. ,, Říkal jsem ti ať sem žádnou holku nevodis! Nepotřebujeme další holku. Je nás dost!" Celou dobu se na mě ani nepodíval, chtěla jsem toho využít a rychle odejít.  ,,No tak Miku!" Rekla Carol. 

,,Né, to je dobrý, já si sednu jinam." řekla jsem a chtěla nenápadně odejít.  Když ale uslyšel můj hlas, zpozorněl. Zvedl hlavu. ,,Scarlett, to jsi ty! Jéžiš, promiň. Pojď k nám! Ty jsi vždycky vítaná. " Zrudla jsem a položila tác na stůl. Vsichni na mě civěli. Trapný ticho prolomil Max.

,,Vy se znáte? "

,,Eem. No. Trochu. Totiž on....teda já" vykoktala jsem.

Mike se ujmul slova. ,,Doprovodil jsem jí první den do třídy. "

,,Aha." řekli všichni sborově.

Nakonec to byl skvelej oběd.  Celej oběd se na mě Mike dival a já byla rudá jak rajče.  Když šli všichni odnést tác, Mike se mě zeptal:

,,Hele, nechceš zejtra zajit na kafe?"

,,Zejtra... proč ne?"

Já ohromeně zůstala stát na místě. Když odcházel z jídelny mrkl na mě a šibalsky se usmál.