Život není jako film

Brigáda

Když dlouho nic nedělám, upadám do depresí.  A tak jsem si našla brigádu. Pomáham v jedný kavárně ještě s jednim klukem. Jmenuje se  Deniel Müller . A je hrozně otravnej.

Chodím tam hlavně o víkendech ale někdy i v týdnu.

Otevřela jsem dveře kavárny. Takhle brzo ráno sem o víkendu chodím jenom já. ,,Čau!" Zavolala jsem. ,,Hej! Denieli! Kde ksakru  jsi?" 

Na stole jsem zahlédla vzkaz :
Potřebuju si něco zařídit. Přijdu později.
Deniel

Skvělý! Trochu jsem poklidila a umyla nádobí, který tu leželo od včerejšího večera. Za pár minut přišli první zákazníci. Nasadila jsem úsměv a šla k nim.

,, Dobrej. Co si dáte?" zeptala jsem se. ,, Dvě lattéčka a medovník."

Šla jsem tedy udělat kafe. Někdo mě plácnul přes zadek. ,,Čau Scarie!"

,,Jdi do háje Denieli!"

,,Ale no tak....Scarie... takhle nevrlá hned po ránu..."

,,Neříkej mi Scarie....jsem Scarlett!"

,,Ano pane!" Usmál se.

Dala jsem mu latte a medovník.

,,Radši už běž! " řekla jsem a jeho úsměv se rychle vypařil. Začala jsem se mu smát,až mi slzely oči. Vypláznul na mě jazyk a s plnyma rukama odešel.

Odpoledne přišel do kavárny nevítaný host...Mike. Jen jsem ho zahlédla začala jsem se vzdalovat.  A jak jsem tak couvala.....a couvala...a couvala, zakopla jsem o něčí kabelku. Začala jsem padat když mě někdo zachytil. Deniel. Naše obličeje byli tak blízko u sebe. Až teď jsem si uvědomila, že je docela pěknej. Tak jsem na něj zírala... Narovnal mě.

,,Díky Deny." Při oslovení "Deny"  se na mě dlouze zadíval. Rychle jsem se otočila, aby neviděl jak se červenám ikdyž jsem věděla, že na to už je pozdě....

Vysvětlila jsem Denymu, že nechci obsluhovat.... a tak jsem zustala za barovým stolečkem. Najednou stál Mike přede mnou. ,,Co chceš? " zeptala jsem se znechuceně.

,,Chtěl jsem se zeptat, jestli pořád žiješ ve svý naivitě nebo sis rozmyslela mou nabídku?"

Nevydržela jsem to a... jednu mu vrazila. Pořádnou. ... no, co si budem namlouvat... muselo to hodně bolet. ,,Čů*áku!" Zařvala jsem na ně.

,,Co si to dovoluješ!?" Schytala jsem pořádnou ránu a druhou o zeď.  Pak už jsem viděla všechno mlhavě.  Jen jsem citila bolest hlavy a žaludku od kopanců... A pak...tma.