Život není jako film

Trénink

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat terisek830
Doufam že se bude líbit.
Scarlett:

Jelikož jsem Jackovo dcera, tak už pro mě měl připravenej pokoj. Byl malej ale útulnej. Ve skříni bylo nějaké oblečení. Všechno černé.  Zasmála jsem se nad představou já a mafiánka. Třeba budu černá mamba.

Vzala jsem nějaký oblečení a šla jsem hledat sprchu. Rovnou jsem si umyla i hlavu. Byl to super pocit-jako bych ze sebe smyla všechny starosti. Zase mě někdo hlídal. Stál u dveří a vypadal jako ti vojáci v anglii. Měla jsem chuť mu třeba počůrat botu, jestli by se za mnou rozběhl.  Pak jsem se premluvila ze si nebudu hrát na Garfielda.

Došli jsme do nějaký zahrady. Byla obrovská. Sedla jsem si do tureckého sedu. Tráva byla vysoká a hebká. Tady bych mohla sedět věcně.

,,Nejdříve musím zjistit, jak jsi na tom s kondičkou." Řekl Deny. Kde se tu vzal? Neslyšela jsem ho přicházet.  ,,Kondička....ajaj... to bude trapas..."

,,Tak se ukaž!" Mrknul na mě.

,,Tak fajn. Pobřežíme. Vidíš tamhle ten kopec? Tak tam musíš doběhnout! "

,,Vždyť je to tak 5 kiláků.... zbláznil ses?"

Snažila jsem se. Opravdu jo...ale uběhla jsem teprve kilák a byla jse.m naprosto mrtvá. Deny běžel přede mnou. Nenápadně jsem zalezla za jeden strom a tam jsem se svalila jak švestka. Netrvalo moc dlouho než mě našel.

,,Ale no tak...skoro nikam jsme se ještě nedostali.."  Zakroutila jsem hlavou na znamení toho, že už nikam neběžím.  Ukázal na strom.

,,Támhle na stromě je flaška s vodou. Vylez tam a napij se. Probodla jsem ho nenávistným pohleden. Snažila jsem se tam vylézt ale uchytné větve byly moc vysoko. Zkusila jsem to a podjela mi noha. Deny se mi začal smát. Najdnou jsem dostala nápad.

,,Au...au..na něco jsem šlápla a hrozně to bolí." Ukázala jsem na místo kde ležela nějaká větvička. Sehnul se, aby se podíval. Já na nic nečekala a rychle jsem se odrazila od jeho zad a přeskočila na strom. Teď už bylo šplhání lehké.

,,Jen počkej až za tebou vylezu!" Hrozil mi. To už jsem ale byla úplně nahoře a natahovala jsem se pro pití. Byla to čistá voda. Výborná voda. Slezla jsem dolů a dala jsem napít i Denymu.

,,Dáme pauzu a pak se rozcvičíme." 

,,Pauzu...to beru!" Zaradovala jsem se. To jsem netušila že pauza znamená 5 minut. Ale i tak byla fajn.

Běh už jsem měla dikybohu za sebou. Teď jsem se měla protáhnout. Poté jsem šla s Denym posilovat. Celou dobu mě pozoroval těma krásnýma modrýma očima. Zvedala jsem různé náčiní ale nemohla jsem se soustředit. Když už jsem nezvedla ani sama ze země, zeptala jsem se:

,,Ehm.no. Deny?.... Kdy bude oběd?"

Dostal z toho záchvat smíchu.

Na talíř dostala pořádnou porci zeleniny. K tomu bylo nějaké maso a jako dezert ovoce. Asi malá úprava jídelníčku. ...pokrčila jsem rameny a všechno jsem snědla.

,,Až dojíš to ovoce, půjdeme střílet."

Moc jsem ho neposlouchala ale kejvala jsem hlavou.

Podal mi černou pistoli. Kov příjemně studil. Nebyla ani moc těžká. Zamířila jsem na terč, zmáčka spoušť a....nic. Deny se mi začal smát. ,,Musíš nejdřív odjistit pojistku."

Zamířila jsem znovu, odjistila a pal! Úplně mimo terč. Znova a pal!" Zase úplně mimo. Deny ke mě přišel ze zadu. Dotknul se rukama mých boků. ,,Musíš se celá zpevnit. I tady." Jeho tvář se opírala o tu mou. Vzal mou ruku a zamířil. V tu chvili jsem nedychala. A...pal! Trefa do úplného středu. Začala jsem se klepat napětím. Byl tak blízko. Odtáhl se a s úsměvem konstatoval:

,,No vidíš, jak ti to jde!" Mrkl na mě.

Zacala jsem střílet a trefovala jsem jeden terč za druhým.

Vracela jsem mu pistoli když jsem uklouzla a spadla na Deny. A jak to nečekal, neudržel rovnováhu a padl. Divala jsem se do těch krásnych modrých očí. Byli jako moře, jako letní obloha...

,,Promiň. " špitla jsem. Prevalil se a najednou se ke mě skláněl on. Políbil mě. Já mu polibek oplatila. Zajela jsem mu rukou do vlasů. Jeho rty teď patřily jenom mě.
Jenom mě.