Život není jako film

Nemilé překvapení

Už  s Mikem chodím dva měsíce. Je starostlivej a nasloucha mi. Moc mi toho o sobě nechce říct ale nechci ho nutit. .... třeba se časem rozpovídá.

Při hodině matiky mi zabrnel mobil v kapse. Mike píše :
Chceš dnes k nám domů na večeři? Rodiče budou pryč. ;)

Rychle jsem naťukala odpověď :
Ok  :) V osm u tebe?
   
                                           Jo, budu se těšit!  :)

Zaradovala jsem se. To bude skvělý večer.

Oblíkla jsem si modré šaty které mi koupily holky. V půl osmý jsem byla připravená.  Vyrazila jsem tedy k Mikovi. Zazvonila jsem na zvonek. Po chvíli jsem slyšela kroky. Mike mě přivítal polibkem. Povecereli jsme a poté si sedli k televizi. Pustil romantické písničky a my se začali libat na gauči. Zajel mi rukou pod tričko. Automaticky mi naskočila husí kůže.  Jeho ruka směřovala k mojí podprsence. Rozepnul ji a já se od něho odtáhla. ,,Promiň Miku, ale na tohle nejsem připravená. Ještě ne!" Jeho reakce mě překvapila.

,,Proč?" Skoro na mě křičel.

,,Víš, já. ...prostě nemůžu!"

,,Myslíš si, že jsem s tebou proto, že tě mám rád. Myslel jsem že jsi dost chytrá na to, abys pochopila, že mě je osmnáct a tobě patnáct. Jsi malá naivní holka. Mohlo to bejt dobrý ale ty si nedas říct, co? Takovou malou, hnusnou, hloupou a Naivní holku by nikdo nechtěl milovat. Ccc. Mohli jsme si to užít.  A teď. .... VYPADNI!" zakřičel na mě.  Já tam je stála a koukala. Z očí mi tekly slzy. Život není jako film a láska nezvítězí. Žádná totiž není. Dva měsíce mě tahal za nos.

Asi má pravdu. Jsem fakt naivní.