Život není jako film

Kafe u starbucks

Ráno jsem vstala dřív. Dnes jsem chtěla být dokonalá. Samozřejmě to nejde ale pokusit se mohu. Dala jsem si bahení masku zhrozila jsem se kruhů pod očima. Vzala jsem si tedy okurky na oči a na chvíli si lehla. Po půl hodině jsem sundala okurky a umyla si obličej. Vstávala jsem opravdu brzo a tak jsem si stihla umýt a vyfénovat hlavu. Make up, řasenka , lesk na rty a tvářenku. Už si připadám jako člověk.

Na sebe jsem si vzala červený šaty s kostičkama. Přes to jsem si vzala černou koženou bundu. Na nohách jsem  měla černý balerínky. Rozhodla jsem se, že si nechám rozpuštěné vlasy.

Ve škole jsem vůbec nedávala pozor. Byla to nuda. Když jsem šla dát věci do skříňky, abych mohla jít na oběd,  čouhal z mé skříňky lísteček. Vytáhla jsem ho.

Po obědě čekej u školy. Jdem na to kafe. Nezapomeň!

Mike ;)

Super, tak jo. Vzala jsem si kabelku a šla na oběd. Moc jsem toho nesnědla. To dělá ta nervozita. Zahlídla jsem Carol a zamávala jsem na ni. Šla si sednout ke mně.

,,Copak se děje? " zeptala se.

,,Mě? ??? Nic...."

Chtěla jsem ukrojit kousek masa ale třásly se mi ruce.

,,Ale no tak... vždyť neudržíš v ruce ani příbor. Neboj, já nic nikomu neřeknu." Slíbila.

,,No...dneska jdu s Mikem ...ehm...no, na kafe. Víš, jdu poprvé s někým ven. Nikdy se se mnou nikdo nebavil a mimo školu už vůbec ne. A tak jsem si četla knížky. Knížky byly můj život. No a já jsem trochu nervózní.." Schovala jsem ruce za záda.

,,Buď v klidu! Mike je milej kluk. Nemusíš se bát. No a to že nechodis ven, to musíme napravit! O víkendu jdu s Mary nakupovat.  Chceš s náma? "

,,Děkuju. Tak jo."

,, Ještě se domluvíme kdy...budem se s Mary těšit! "

,,Já taky. " řekla jsem a šla ke škole.

Mike už se opíral o zábradlí u školy. Vypadal fakt dobře.

,,Ahoj, Scarlett! Jakej byl den." zeptal se.

,,Docela fajn."

,,Máš už nějaký kámoše? "

,,No...Carol, Willa a možná Mary. To bude všechno. Víš, nikdy jsem neměla moc kámošek a kámošů..."

,,A co já?" řekl ublíženě.

,,No...sotva se známe a já. ...já. ..já."

Vysvobodilo mě to, že už jsme stáli před starbucks. Otevřel dveře a ukázal ať jdu. Šla jsem tedy první a vybrala stůl úplně vzadu. Celou dobu jsme si povídali o všem možným. ,,Teď mě znaš asi líp než kdokoliv jiný." Usmála jsem se.

,, Chtěl bych tě poznat ještě líp!" Mrkl na mě. Sklonila jsem hlavu aby neviděl, že se červenám.

,,Ono toho o moc víc neni. Vlastně na mě není nic zajimavýho."

,,To bych se hádal. A nesnaž se schovávat. Už je pozdě, už jsem si tě všiml. " upřímně se na mě usmál.

,,Když myslíš." Odvětila jsem.

,,Vím!"

Rozloučili jsme se. Já šla domů a myslela jen na něj. Přeháním všechno a on mě chtěl jen povzbudit jako kámoš, nebo se mu líbim? No..chovam se teď jako malá holka. Do háje!