12. Kapitola

7 1 0
                                    

Minnie

Dahlie usnula po pár skleničkách a uplakaná. Já jim do těch problémů nevidím, ale tohle se nedělá. To co Dahl vykládala nasvědčovalo tomu, že ji chce.
Během pár minut zazvonil zvonek a chvilka bušení do dveří.
Dahlie se naštěstí jen zamrvila, já vyskočila na nohy a šla zachraňovat zlomená srdce, jako pokaždé.
Otevřela jsem dveře, vylezla ven a trochu přivřela.
Stál tam, s kruhama pod očima.

,,Co tu chceš?" Podívala jsem se na něj.

,,No, omluvit se a vysvětlit jí to.." Dal si ruce do kapes a pohoupl se na nohách.

,,Já si myslím, že nic slyšet nechce. Běž domů, hnusná na tebe nebudu, neznám tě, ale jestli se bude něco takovýho opakovat, tak ti slibuju, že něco uvidíš. Teď běž pryč." 

Jen kývl a otočil se k odchodu. Možná mu je to líto, ale je furt možný, že je to typ chlapa, co jen ubližuje a pak se lituje. Já jen čekám, až chlapy na dvacet pět dostanou rozum a nebudou takový paka. Ale to bysme čekali do nekonečna.

Vrátila jsem se k Dahlie, která byla vzhůru a seděla na gauči. ,,Slyšela jsem vás," posmrkla si. ,,děkuju, že jsi ho sem nepustila."

,,Ale notak, to je samozřejmost. Ale netrap se v osmadvaceti kvůli chlapovi." Založila jsem ruce na prsou.

,,Minnie.. tikaj mi biologický hodiny." Zasmála se.

,,Ty si blbá, radši se ani nerozmnožuj." Uchechtla jsem se a obejmula ji.

Válka s WarrenemKde žijí příběhy. Začni objevovat