15. kapitola

1 1 0
                                    

Od té doby co Warren dal výpověď absolutně nic nestíhám.
Musím najít nového schopného programatóra jinak to mou firmu položí.

Jenže to evidentně nebude tak jednoduché.

,,Pane Charlesi, jaké tedy máte zkušenosti s programováním webových stránek?"

Pan Charles byl v podstatě kluk po škole, byl hodně nervózní a vlastně mi neřekl, co umí.

,,Uhm..no moc zkušeností nemám, ale rychle se učím.."

Fakt skvělý...

,,Abych pravdu řekla, nemám nic proti nováčkům, ale momentálně hledám někoho komu nebudu muset stát za zadkem, bez urážky samozřejmě. Snad se vám podaří najít práci v jiné společnosti."

S tím jsem se s ním rozloučila a na chvilku jsem si zavzpomínala, když jsem nabírala Parkera.

.

- před pěti lety -

Zase nestíhám! Klasika. Mám důležitý pohovor a nesmím se zpozdit. Ten chlap po telefonu zněl dost slibně..

Při oblékání jsem zjistila, že jediné, co mám čisté jsou černé koktejlky. Sakra...

Ale co, já jsem šéf, takže nutně dojem dělat nemusím, heh.

Svázala jsem si vlasy do culíku a vyrazila do jedné restaurace, kde jsem měla domluvenou schůzku s panem Parkerem.

Když jsem vešla, už se seděl u stolu.

Wow..velmi pěkný chlap. Ten se hodí spíš na obchoďáka než programatóra.
Doufám, že něco umí.

,,Pan Parker?" zeptala jsem se směrem k němu.

Okamžitě se zvedl a podal mi ruku. ,,Ano, a vy budete moje nová šéfová."
Si trošku fandí ne?

,,Nepředbíhejme a nejprve mi o sobě něco řekněte."

_____

Z dnešního pohovoru jsem se rovnou vrátila domů. Dodělala jsem si nějaké věci do práce a pak už jsem si dala oraz.

Cinknul mi telefon, tak jsem se rovnou podívala, co po mně, kdo chce.

Minnie: Brouku dneska to nestihnu..musíme to přehodit, promiň. Pusu.

Achjo, dneska jsme měli jít s Minnie do baru..těšila jsem se.
Přemýšlím, co budu dělat. Mám jít někam sama? Zůstat doma? Zavolat Warrenovi?

S Warrenem jsme furt tak na polovině cesty.
Někdy je tu schopný strávit 3 dny v kuse a někdy mi týden ani nezavolá.
Co si o tom mám myslet? Nevím.
Asi to nechávám osudu.
Ale musím přiznat, že mi celkem chybí v práci.

Co vím, tak teď je nezaměstnaný a válí si doma šunky.

Fakt se nudím..asi ho pojedu překvapit k němu domů.

Hmmm, že bych z toho udělala víc jak obyčejné překvápko?

Vyhrabala jsem se ze šuplíku moji krajkovanou podprsenku a k tomu kalhotky. Hodila jsem přes sebe jen takový lehký kabátek a sedla do auta.

Já mu připomenu, koho se rozhodl ignorovat.

Válka s WarrenemKde žijí příběhy. Začni objevovat