My life as Speedy

14

,,Hej! Hej! Hej!" Zakřičel na mě jemný dívčí hlas, než mi skočila na záda s hlasitým smíchem.
,,Taky ti přeju dobré ráno Daisy" zasmál jsem se a natočil hlavu jejím směrem. Jen mě sevřela ve svém objetí a tiše se zasmála.
,,Divím se že jsi to ustál." Zúžila na mě pohled a zamyslela se. ,,Trochu jsem doufala, že spadneš."
,,Heleeee to není hezké." Šťouchl jsem do ní prstem a oba jsme se začali hlasitě smát. Bylo nám jedno, že nás pozoruje celá škola, bylo nám prostě fajn a oni ať si myslí, co chtějí. Byl to skvělý pocit, smát se s ní, poslouchat její krásný smích a prostě být s ní. Z mého rozplývání mě vyrušila tvrdá rána do zad a Leův smích.
Idiot
,,Nazdárek koho pak to tu máme?" Zasmál se ďábelsky Leo a přecházel pohledem ze mě na Daisy. Vzdychl jsem si.
,,Leo jak víš tohle je Daisy, Daisy tohle je můj kámoš Leo." Ten idiot jí hrdě podal ruku a smál se od ucha k uchu. Daisy na něj jen podivně koukla a ruku mu podala taky. Než jsem stihl cokoliv říct, už se tam zjevila Amy a někam Daisy odtáhla. Vzdychl jsem si a pleskl Lea po hlavě.
,,Auuu, za co to bylo?" Fňukl.
,,Co to bylo? Na to bych se měl ptát já tebe ty idiote." Protočil jsem očima a očekával, co z něj vypadne.
,,No co? Jen jsem chtěl poznat tu tvoji vyvolenou."
,,Jsme jen přátelé." Proč mě zabolelo to říct? Vždyť je to pravda. Ale ty její rty... achjo co bych dal za to, moct ji znovu políbit.
,,Haló země volá Erica." Mával mi před obličejem Leo. Asi jsem se nechal trochu unest.
,,Páni máš ji plnou hlavu co?" Zasmál se můj přítel a kývl hlavou směrem ke třídě, abychom se vydali na další hodinu.
Když najednou obrovská rána otřásla celou školou a já zaraženě zůstal stát. Pak přišel druhý a třetí otřes. Jen jsem kývl na Lea a rozběhl jsem směr moje skřínka pro oblek. Ale Amy mi vlétla do cesty a měla v očích slzy.
,,D-daisy... nemůžu ji najít." Vykoktala ze sebe Amy zatímco zbytek školy splašeně pobíhal tam a zpět. Věděl jsem přesně, co teď dělá, ale to jsem ji teď říct nemohl.
,,M-musíme ji najít." Potáhla si a nešťastně na mě koukala. Bože co mám dělat? Bůh ví proti čemu teď Daisy stojí.
,,Utíkej do bezpečí, já ji najdu." Chytl jsem ji za ramena a upřímně ji koukal do očí.
,,Ne jsem její kamarádka, neopustím ji." Řekla rozhodne, když v tom se škola otřásla ještě jednou.
,,Daisy by mi neodpustila, kdyby se ti něco stalo. Tak teď běž slibuju, že ji najdu." Zvýšil jsem hlas, abych tomu dodal důraz. Amy chvíli jen stála, pak se oklepala a s kývnutím hlavy běžela pryč. Okamžitě jsem se tedy vydal ke skřínce a vyběhl ze školy. Chvíli jsem se rozhlížel, než jsem zbystřil Daisy v jejím fialovém obleku. Jak se k němu k sakru dostala? Jsem si dost jistý, že jsem jí ho sebral.
To teď ale není důležité. Důležité je, že i na tu dálku vidím, jak Daisy krvácí a je celá zmlácená. Ihned jsem vběhl mezi ní a vysokého muže a vrazil mu pěstí. Muž se ani nepohl, zato mě se do těla vhrnula neskutečná bolest. Bylo to jako praštit do stěny. A když jsem k němu vzhlédl, v místě, kde jsem ho praštil, měl kůži tmavou a pevnou jako asfalt. Ještě před pár měsíci bych řekl, že je to nemožné. Sakra už jsem potkal chlápka, kterému hoři hlava, vážně mě tohle ještě překvapuje?
Než jsem se stihl vzpamatovat, dostal jsem rámu do obličeje, jako by mě praštila obří kovová baseballová pálka. Než jsem se stihl vzpamatovat, Daisy ležela na zemi a ten chlap se nad ni skláněl s rukou, která vypadala jako z kovu. Udeřil ji pěstí přímo do obličeje, než ji stihl dat další ránu, rozběhl jsem se proti němu, hnán vztekem a nenávistí, praštil jsem ho v letu a on se skácel k zemi. Pro mne to však taky byla obrovská bolest a než jsem se z ní otřepal, byl pryč. Zmateně jsem se rozhlížel okolo a pak sjel pohledem na bezvládné a zmlácené tělo Daisy, která se ani nehla. Okamžitě jsem se k ní sklonil a zkontroloval, zda-li má stále puls.
Díky bohu dýchá
Neváhal jsem, vzal jsem ji do náruče a běžel s ní k nemocnici...