12 vánočních dnů

3.okénko

✨ May a Happy ✨

May seděla u stolu s jablečným cidrem a s obdivem sledovala muže, kterého už několik měsíců milovala. Nemyslela si, že by se ještě někdy zamilovala. Ne potom, co ztratila Bena. S Happym jí ale bylo dobře, a i když to původně začalo jako nezávazný flirt, přerostlo to v něco většího. Peter z toho ze začátku takovou radost neměl, ale nakonec se s tím smířil celkem rychle. Bylo lepší, že to byl někdo, kdo věděl o jeho druhém životě... někdo, koho už znal, než kdyby si domů přivedla naprostého cizince.

„Co myslíš?" zeptal se, když se k ní otočil s lžicí v ruce.

„Moc dobře víš, že můj názor není ten nejpřijatelnější," zasmála se, než ochutnala hnědočervenou omáčku, kterou poslední půlhodinu připravoval, zatímco se krocan pekl v troubě. May si nemohla vzpomenout, kdy naposledy měli na předvánoční večer opravdové sváteční jídlo a ne objednanou čínu.

„Tak?" vyzvídal nedočkavě. Jeho brusinková omáčka byla vyhlášená, ale jemu momentálně záleželo jen na názoru ženy před ním.

„Je to výborné, Happy," pochválila jej s úsměvem na tváři. Dělala to v jeho přítomnosti poměrně často, což si ani neuvědomovala, dokud jí Peter neřekl, že mu jejich vztah nevadí, protože ji Happy evidentně dělá šťastnou.

„A to počkej, až ochutnáš pudink!" Mrkl na ni, než se otočil zpátky k plotně. Ta byla podle jeho slov žalostná a příště se rozhodně vaří u něj doma. A May se nemohla dočkat, kdy to příště nastane. Občas se přistihla, jak se jí nepříjemně stáhlo srdce, když Happy opouštěl její byt. Myšlenka na společné bydlení jí naskakovala čím dál častěji, ale věděla, že na to bylo ještě brzy.

„Máme i pudink?" vyhrkla překvapeně. Možná jej pozorovala až příliš zasněně, neboť si nevšimla toho, že by nějaký pudink dělal.

„Jistě, bez něj by to přece nebyla ta pravá vánoční hostina," poznamenal pobaveně. Jako by to snad bylo možné nemít pudink!

May nic neřekla, jen tiše vstala a přešla k němu, aby jej mohla zezadu objat. „Já tě fakt miluju," zašeptala s úsměvem.

Happy se v jejím objetí otočil, aby si byli čelem a věnoval jí letmý polibek na rty. „A já fakt miluju tebe."

„Jsem doma!" ozval se křik Petera z jeho pokoje a hned na to se objevil u nich v kuchyni. „Páni, tady to ale voní. Hádám, že May nevařila," ušklíbl se a posadil se na židli, na které před chvíli seděla May.

„Jak sis to užil s Nedem a Michelle?" zajímala se, ignorujíc jeho poznámku o jejím vařením. Šla se posadit vedle něj a natáhla se pro svůj jablečný cider, aby na něj Peter náhodou nedostal chuť.

„Bylo to super, ale už se těším na zítra. Nemohu se dočkat, až uvidíte, co jsem vám pořídil," zazubil se.

A May v ten moment nemohla být šťastnější. Potom, co Ben umřel si tak nějak zvykla na samotu, neboť byl Peter více venku než doma, ale za to se díky němu jejich malá rodina rozšířila. Peter stále netrávil doma tolik času, ale za to teď měla po svém boku Happyho a občas i další lidi, o kterých by si nemyslela, že je vůbec někdy potká, natožpak že je bude nazývat svou rodinou.