12 vánočních dnů

2.okénko

✨ Spideychelle ✨

Peter těžce litoval toho, že si na sebe nevzal ještě jednu, nebo dvě mikiny. Se začátkem prosince dorazila i krutá newyorská zima a on začínal mít pocit, že se mění v kostku ledu. Doslova. Jenže s tím nemohl nic dělat, neboť byl na rande s MJ a tentokrát se nemohl sebrat a odejít. Dlužil jí pořádné rande a potom, co celý listopad básnila o tom, jak miluje Vánoce, se rozhodl, že ji vezme na rozsvícení vánočního stromku u Rockefellerova centra. Bylo pro něj zvláštní sledovat svou přítelkyni, jak je natěšená jako malé dítě. Netušil, že má Vánoce tolik v oblibě. Jako by se z ní stal zcela nový člověk. Nestěžoval si. Byla to příjemná změna, ale chvílemi mu chyběla jeho MJ a její černý humor.

„Jsi v pohodě?" zeptala se ho Michelle, když mu věnovala letmý pohled. Byl nezvykle tichý a to nikdy neznamenalo nic dobrého.

Peter jen přikývl. Na odpověď neměl tolik síly. Ale už zbývalo jen pár minut do rozsvícení a pak si půjdou sednout do nějaké pěkné a vyhřáté kavárny a dají si hrnek horké čokolády. To byla myšlenka, která jej momentálně držela při vědomí.

Hnědovláska okamžitě zapomněla na důvod, proč to vůbec byli a podezíravě si svého přítele prohlédla. Z kůže se mu vytratila všechna barva, což ji poněkud znepokojilo. Snažila se vzpomenout na všechno, co o pavoucích četla, když spolu začali chodit. Dalo by se říct, že teď byla na pavoukovce expert, a proto jí netrvalo dlouho, než si uvědomila, co se tu dělo. „Petere! Ty se neumíš termoregulovat?" zašeptala zděšeně.

Peter ani teď nepromluvil. Nemusel odpovídat, neboť mu bylo jasné, že MJ už odpověď na svou otázku zná.

„Musíme jít," vyhrkla, chytla jej za ruku a začala ho tahat pryč od stromku a davu lidí.

„Ale... strom," zachraptěl Peter ztěžka. Byl si jistý, že pár minut navíc, by to zvládl.

„Ten pitomej strom mě nezajímá, Parkere," zavrčela, což přineslo Peterovi malý úsměv na tváři. Tak tady byla ta jeho MJ, kterou tak dobře znal.

Michelle je zavedla do první kavárny, kterou spatřila a oddechla si, když vešli dovnitř a ihned pocítila pocit tepla. Rychle se porozhlédla po místnosti, a když našla neobsazený stolek u topení, posadila k němu Petera a odešla jim objednat. Rozhodla se pro tři horké čokolády, věděla, že Peter teď potřebuje doplnit cukry, tak mu vzala rovnou dvě, a něco malého k jídlu.

„Mrzí mě, že jsme neviděli rozsvícení stromu," zamumlal, jakmile se i s jejich objednávkou posadila k němu. Do obličeje se mu začínala vracet barva, což Michelle ráda viděla.

„Příště prostě řekni, že ti je zima, jasné?" řekla otráveně, ale pak se jí na tváři objevil malý úsměv. „Navíc, podívej se za sebe," zašeptala, a když se Peter otočil, bylo to akorát včas, aby přes okno viděl, jak se velký strom rozzářil.