12 vánočních dnů

12.okénko

✨ Loki + smilingxqueen ✨

Thor nebyl rád, že jeho bratr opět opustil Ásgard. Byl ochoten nad tím protentokrát zavřít oči. Sám totiž moc dobře věděl, jaké to je být zamilovaný do člověka. Mohl mu vyčítat spousty věcí, ale tuhle jako jednu z mála ne. Jistě, nelíbilo se mu, že se tak často vykrádá na Midgrad, když se domluvili, že už se do jejich světa plést nebudou. Nelíbilo se mu to, ale nemohl jej z toho vinit. Nakonec, Loki se díky té dívce dokázal změnit. A za to byl hromovládce vděčný.

Bůh lsti a falše měl na sobě svůj typický černý oblek, který nosíval po většinu času, který strávil na zemi. Momentálně stál na zasněženém balkoně a zamlženým oknem sledoval dívku, která mu ukradla srdce. Hnědovláska seděla zabalená v dece na gauči, v krbu rozdělaný oheň, černá kočka jí ležela u nohou, v ruce měla rozečtenou knihu a na stole v hrnku horkou čokoládu. Loki ani nebyl překvapený, že ji takto našel. Sice byl Štědrý večer, ale to neměnilo nic na její rutině, která začínala vždy na podzim a trvala až do jara. Byla příšerný knihomol. Často si stěžoval na to, že svým knihám věnuje větší pozornost, než jemu, ale nikdy to nemyslel vážně. Stačilo mu, když byl s ní a mohl ji pozorovat, jak se během čtení mění výraz v její tváři. Zdálo se mu, že knižní příběhy prožívala více, než svůj život. Byla to jedna z věcí, kterou na ní tolik miloval. Lámalo mu srdce, že jim nebylo souzeno být spolu.

Černý kocour byl připomínkou toho, jak dlouho ji neviděl. Byl to dárek od něj. A ona se rozhodla, že ho pojmenuje Princátko a rozmazlí si ho. Pak prý bude úplně stejný jak Loki. Boha se to tenkrát lehce dotklo, ale dotčení se rychle rozplynulo, když se k němu s úsměvem nahnula a věnovala mu malý polibek. Když byl na Midgardu naposledy, Princátko bylo docela ještě malé kotě. Jenže teď to byl dospělý kocour a Lokiho z toho píchlo u srdce. Věnoval dívce poslední pohled, než se vrátil zpět na Ásgard, kde bylo jeho místo.

Princátko u jejích nohou nesouhlasně zamňoukal. Hnědovláska věnovala svému společníkovi smutný úsměv a natáhla k němu ruku, aby jej mohla konejšivě pohladit. „Já vím, taky mi chybí," povzdechla si s pohledem upřeným k oknu. Věděla, že tam ještě před pár vteřinami byl. Vždycky to věděla. Dával na ni pozor.

Trápilo ji, že se jejich cesty musely rozejít, ale nikdy nelitovala toho, co mezi sebou měli. Nikdy nelitovala času, který spolu strávili. Jistě přála si, aby tu teď byl s ní a společně se užívali předvánoční večer. Pustila by mu Vánoční koledu a dobírala si jej, že je stejný morous jako Scrooge, zatímco on by měl ve tváři roztomilý výraz naštvání. Jenže to ve svém příběhu napsané neměli. Oba věděli, že čas, který pro sebe měli byl omezený a hnědovláska si ráda myslela, že toho využili naplno. Kdekdo by jí mohl její vztah s bohem lsti a falše závidět. V jejích očích byli perfektní pár.

„Veselé Vánoce, Loki," zašeptala s malým úsměvem a vrátila se ke čtení. Možná teď byla sama, ale vzpomínky na krásné chvíle strávené s Ásgardským princem s ní budou už navždy. A s tím dokázala žít.

•••

Je to neuvěřitelné, ale Štědrý den je tu. Já osobně jsem se zasekla někde v říjnu, takže stále si nějak neuvědomuji, že jsou Vánoce. Přeji vám ale, abyste prožili krásné a pohodové svátky a děkuji, že jste si prosinec zkrátili s mým kalendářem 💚.

Kdo by měl zájem, na mém profilu je jednodílovka Aspoň do Vánoc, kde spolu tato dvojice tráví poslední společné Vánoce.

Tak šťastné a veselé Vánoce.