217 drinků (Yzomandias x Nik Tendo)

3 - callisto

Dny plynuly a já si všímal, jak je Verča víc a víc nervózní. Vždycky to tak před přehlídkou měla, bez ohledu na to, kolik jich už absolvovala. A že už je to pár let, co se modelingu věnovala profesionálně a přehlídek, kterých se zúčastnila, je nespočet. Je to jedna z věcí, kterou jsem na ní měl nejraději, jak se její snaha odvést ten nejlepší výkon s postupem času zvětšovala a ona se zdokonalovala. Dneska bylo ale vidět, že už pomalu ztrácí rozum.
Přehlídka se neodvratně blížila a zbývalo pouze pár hodin. Zítra brzo ráno musí vyrazit do Prahy. Sledoval jsem její přípravy z povzdálí a psychicky se připravoval na nadcházející den. Byly momenty, kdy si jen sedla vedle mě a naříkala, že by nejradši nikam nejela. Bylo pak na mně, abych jí jako její přítel povzbudil a nabídl pomocnou ruku. Spolu jsme to zvládli a další den ráno jsem jen cítil, jak mě políbila na tvář a opustila komfort naší peřiny.
  Odjela podle plánu už brzo ráno kolem čtvrtý a já jsem osamotněl. Měl jsem ještě pár hodin čas, jenže spánek nepřicházel. Po chvíli jsem to vzdal a vymanil se z teplé náruče svojí postele.
  Zatímco jsem si čistil zuby, přemýšlel jsem nad dneškem a nad tím, co všechno se mohlo stát, v horším případě i pokazit. Nikdo neměl čas se mnou na přehlídku jít, kluci měli svý práce dost, Dominik dělal neustále na albu a Toky zařizoval s Jakubem tour, co pojedeme od dalšího měsíce. Neodvratně se to blížilo. Musel jsem se tam tedy vydat sám vlastním autem a obětovat tak den práce. Tak to ale chodí, ne? Partneři se vzájemně podporujou, dělaj kompromisy, snaží se si navzájem porozumět. Pro Verču byl fashion week jedna z nejdůležitějších událostí roku a já tam musel být, ne - já tam chtěl být, chtěl jsem jí vidět uspět a cítit se pyšnej.
  Nuda už mě doháněla a já se rozhodl po pár dnech zas oprášit svůj playstation a zahrát si Assasins Creed. Udělal jsem si k tomu nějaké jídlo a na chvíli se odpoutal od reality. Všechny svoje herní úspěchy jsem sdílel s fanoušky na instastories a nezapomněl se pochlubit ani tím, co dneska čeká mou přítelkyni a jak se těším, až ji uvidím na mole.
  Pak už to šlo poměrně rychle, ztratil jsem pojem o čase a jakmile mi napsal Toky kvůli nějakýmu featu a já uviděl čas odeslání zprávy, věděl jsem, že jdu pozdě. Celé mé následující přípravy probíhaly rychle a za doprovodu perpných nadávek (živá ukázka - „Dopíči kurva!" „Jakej kretén tady nechal tu židli?!" „Zkurvenej zip, ani zapnout nejde!" „KURVA DOPÍČI UŽ!"). Asi po půl hodině jsem byl připraven sednout do auta a vydat se do Prahy. Cestou jsem poslouchal novýho A$APA, zastavil se v Caffeterii pro jídlo a nakonec se rozhodl i pro kytici růží mé milované přítelkyni. Věděl jsem, že má nejradši bílé.

Přehlídka skončila a všichni se odebrali do klubu na afterparty. Vstal jsem ze svého místa a vydal se hledat Verču. Byla v zákulisí a bavila se s nějakým organizátorem a dalšími účinkujícími. Taky jsem si všiml, že se ještě nepřevlékla a její víčka zářila modrým stínem. Vždycky se po přehlídkách ihned odličovala, makeup ji zhoršoval pleť a proto ho jinak vůbec nenosila. Holky...
  Byl jsem už dost otrávenej a chtěl vypadnout, ale tohle byl její večer. Úplně zářila radostí a já ji nechtěl rušit. Chvíli jsem tam jen stál, dokud si mě nevšimla a já jí rukama nenaznačil, že odcházím. Jen se na mě usmála a kývla hlavou. Nějak se najdeme, tak jako vždycky. Moje cílová destinace byl bar.
  Ihned jsem obsadil stoličku nejblíže k barmanovi a postupně naporoučel si snad všechno z nápojového lístku.
Přemýšlel jsem o dnešní přehlídce a jak mi alkohol pomalu zatemňoval mysl, čím dál víc moje myšlenky směřovali k jednomu člověku. Dominik! Jak se asi má? Určitě se v Pardubicích dost nudí, kluci jsou někde pryč a on pořád nahrává.
  Nemohl jsem tomu pomoct, než jsem se nadál, moje prsty šátraly po iPhonu a vytáčely jeho číslo.
Telefon párkrát zazvonil a pak utichl. Už jsem nedoufal, že to zvedne.
  „Čau," ozval se jeho chraptivý hlas.
„Co děláš?" zabrblal jsem do obrazovky.
  „Teď jsem si šel uvařit kafe. Jak šla přehlídka?"
  „Přehlídka dobrá, afterparty ještě lepší. Nechceš pro mě přijet? Chci odsud pryč. Dominikuuuuuu, nenechávej mě tu s těma lidma."
Úplně jsem viděl, jak se do mobilu zamračil.

  Proudem jsem do svého hrdla lil další a další alkohol. Točila se mi hlava, ale nebylo to nepříjemné, naopak. Vedl jsem uvolněnou konverzaci s barmanem a kopal do sebe další sklenky vodky. Musel jsem svou mysl zabavit něčím jiným, než myšlenkami o Dominikovi. Jo, udělal jsem blbost, vůbec jsem mu neměl volat. Jak mě to vůbec napadlo? Vždyť do Pardubic je to dvě hodiny cesty. Cenné dvě hodiny cesty. Pořád pracuje na tom albu, vzpomněl jsem si.
  A co že jsem mu to řekl? Ať mě vezme za ruku a odvede odsud jako svou vyvolenou? Dobře, možná bych tolik pít neměl. Ale koho to kurva zajímá.
  Čím víc jsem toho vypil, tím lepší náladu jsem měl. Kolem baru se utvořila skupinka lidí - asi tak stejně opilých jako já - a všechny jsem je bavil svými příběhy z koncertů a kaleb. Rád na ně vzpomínám.
  Silný náraz déjà vu mě ale náhle donutil pozastavit mé vyprávění. Bylo to skoro přesně jako teď. Na baru, obklopen lidmi, s jediným rozdílem toho, že tehdy jsem byl omámený houbičkami. Zakýval jsem hlavou a dlaněmi si zatlačil na zavřené oči, v naději zahnat tuto nepříjemnou vzpomínku pryč.
  Vedle mě si sedla nějaká slečna. Nevěnoval jsem jí moc pozornost a dál se věnoval vyprávění z jedné naší cesty do Brna, čekajíc až nehezká vzpomínka odezní, když mi položila ruku na stehno. Míříš moc vysoko, holka.
  Nestěžoval jsem si a začal s ní konverzaci. Po pěti minutách jsem už věděl, že se jmenuje Anežka, pochází z Plzně a příležitostně si přivydělává asistováním na přehlídkách jako je právě tahle. Taky jsem pochopil, že se jí velice, ale opravdu velice zamlouvám. Ihned mi navrhla, ať jí objednám drink a odtáhla mě na taneční parket. Svůdně na mě mrkala a kroutila se do rytmu hudby. Byla hezká - tmavé vlasy a oči, dlouhé štíhlé nohy, ne moc přemalovaná, prsa tak akorát... Přesně můj typ.
  Začal jsem se k ní pomalu naklánět a nezastavil mě ani alkoholový odér linoucí se z jejích úst. Očividně měla taky hodně upito. No co, pobavíme se a pak se vrátím za Verčou.
  Její ruce byly úplně všude. Líbala jak leklá ryba. Nepřestávala mi dělat nemravné nabídky a pořád opakovala, že má nedaleko odsud byt. Hodilo se mi to, ráno se brzo vypařím a už mě nikdy nenajde, i kdyby chtěla. Pokud tedy neví, kdo jsem, to by bylo pak velmi jednoduché. Moje ruce se sevřely pevněji kolem jejího pasu.
  Zdálo se mi to, nebo v houfu opilých lidí vidím povědomý obličej? Přišel ke mně blíž a vskutku - byl to Nik. Ale nevypadal, že by si párty užíval.

// Hezkého Mikuláše👼🏻💘