217 drinků (Yzomandias x Nik Tendo)

2 - lysithea

  Probudilo mě povědomé šimrání na krku. Protáhl jsem se, slastně zamručel, otevřel víčka a snažil se přivyknout svoje vidění slunečním paprskům, které pronikaly skrze závěsy. Zvedl jsem ruce k obličeji a promnul si oči. Po tom, co jsem spustil ruce podél těla, jsem zhlédl dolů na svou hruď. Učinil jsem tak kvůli tíze, kterou jsem na spodní části hrudníku cítil a chtěl se ujistit, že to je opravdu ta osoba, kterou jsem měl na mysli. Ano, byla to ona. Očividně za mnou Verča v noci přišla a ani zavřené dveře, které signalizovali, že chci být sám, ji nezastavily. Byla tak roztomilá, když spala, nechtěl jsem ji vzbudit.
  Jemně jsem ji objal kolem ramen a povzdychl si. Znovu jsem zavřel oči a přemýšlel. Věděl jsem, že jak jsem se včera zachoval, nebylo úplně chování hodné perfektního přítele, ale ona věděla, do jakýho vztahu jde... Věděla, že nejsem moc na romantiku a že se snadno naštvu i pohádám.
  Otevřel jsem oči a pomalu i potichu vyklouzl z postele, následně i z pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a vydal se do kuchyně. Pořád jsem se úplně neprobral ze spánku, rána pro mě byla jedno velké utrpení. Kdo vymyslel, že se ráno vstává? Zasloužil by si facku a já bych mu ji mile rád obstaral.
  Prošel jsem kolem lednice. Nevím proč, ale posledních pár dní jsem vůbec necítil chuť k jídlu. Postavil jsem tedy na kávu, posadil se na gauč a začal projíždět instagram. Jako první moje oči upoutalo, že má @goldcigo novou instastory... Snažil jsem se tomu nevěnovat pozornost a radši scrolloval ve feedu. Lajkl jsem pár věcí a dřív, než jsem o tom věděl, mi palec mířil nahoru a já už klikal na Dominikův profil. Zobrazilo se mi video ze studia, které jsem si musel pustit vícekrát. Se svraštělým obočím jsem sledoval, jak Dominik poslouchá, co právě nahrál. Vypadal přešle, nebyl šťastný jako obvykle, když byl ve studiu... Přece jenom hudba a její tvoření byla pro něj jedinej smysl života, ale jako by na to náhle zapomněl. Jako by zapomněl, co všechno díky hudbě získal a co všechno musel obětovat. Vypadal sklesle, troufal bych si říct i smutně, ale to jsem po chvíli vyloučil. Dominik nedává najevo, když je smutnej. A rozhodně ne takhle veřejně. Nikdy z toho totiž nevzejde nic dobrého. Naší prací je zabavit lidi, kteří většinou nechtějí slyšet o problémech jiných, chtějí vidět radost, úspěch, mít nám co závidět a snad i nenávidět, že zrovna my děláme to, co nás baví a daří se nám.
  Z přemýšlení mě vytrhl zvuk pomalu se otevírajících dveří.
  Zvedl jsem hlavu a podíval se směrem, odkud zvuk přicházel. Verča stála v dlouhém tričku na chodbě a aniž by se podívala mým směrem, zamířila do koupelny. Seděl jsem tedy a čekal. Než jsem si stihl promyslet, co jí řeknu, vynořila se ze dveří koupelny a jistou chůzí mířila směrem ke mně. Sedla si naproti mně s tváří jak z kamene, zelený čaj již nachystaný na stole společně s dvěma připálenými celozrnnými tousty, čekajíc na vysvětlení.
  Nadechl jsem se a chtěl začít, jenže jsem nevěděl kde. Zaťal jsem zuby a očima zabloudil do strany, abych nemusel vidět ten pohled v její tváři. Pár minut jsme tam tak seděli, než Verča rozbila to ticho a řekla: „Povíš mi, co se to s tebou posledních pár dní děje?"
  Nevěděl jsem, co říct, sakra, já sám jsem to nevěděl - tu samou otázku jsem si pokládal dokola a dokola celý večer. Neodpověděl jsem. Moje prsty si nervózně hrály s lžičkou v hrnku od již dopitého kafe.
  „Takže ty se se mnou bavit nebudeš?" pokračovala. „Na tvoji otázku sám neznám odpověď. Kdyby jo, už bych ti to dávno řekl."
  „A vůbec, co se se mnou děje je čistě moje věc, do toho ti nic není," dodal jsem a zvedl se. Nepotřeboval jsem, aby mi někdo něco vyčítal. Já sám jsem byl zmatený. Kéžby to prostě zmizelo.
  „No tak do toho mi je hodně, jelikož s tebou žiju. Podívej se... Já se o tebe bojím, bojím se i o tenhle vztah. Vysiluje tě práce? Vzal sis něco? Řekni mi to. Nespíš, nejíš a jsi podrážděnej 24/7," zakřičela po mně, když jsem odcházel zpátky do pokoje se oblíct. Neotočil jsem se, neřekl jsem nic nazpět. Nechtěl jsem, aby to skončilo takhle, ale co jsem mohl dělat? Měla pravdu, tomu se nedalo odporovat. A já byl tvrdohlavej kretén.
  Cítil jsem se opravdu špatně a chtěl co nejrychleji vypadnout. Oblékl jsem se a zamířil do obýváku, byl jsem rozhodnut se s Verčou alespoň rozloučit, když už né usmířit, ale zrovna s někým telefonovala. Měla toho teďka hodně kolem modelingu. Nebylo divu, za týden se konal Mercedes-Benz fashion week a moje partnerka měla jít dvě přehlídky.
  Nechal jsem jí tedy spolu s jejím telefonujícím v obýváku a po tom, co jsem se v chodbě obul, za sebou zavřel dveře od bytu.
  Přišel jsem do kanceláře, pozdravil se se všema přítomnýma, sedl si za stůl a otevřel laptop. Řešili jsme s Tokym novej merch, a tak jsem ohledně toho zařizoval ještě pár věcí. Byl jsem do toho tak ponořenej, že jsem si vůbec nevšiml, když na mě někdo promluvil. Odvrátil jsem oči od obrazovky laptopu a přesunul je na osobu, která stála přede mnou. Byl to Tomáš. „Už na tebe volám tak dvě minuty... Jsi úplně mimo chlape. Nad čim přemejšlíš vole?" řekl a na konci věty klasicky přidal na intonaci.
  „Teď? Zrovna nad ničim," odpověděl jsem upřímně. „Ptal jsem se tě, jestli chceš taky něco objednat k jídlu," zopakoval Toky. „Podívam se, dej mi chvilku," odpověděl jsem a natáhl se po jeho telefonu, kterým mi mával před obličejem, kde na mě z displeje svítilo menu.

  Bylo kolem sedmý, když jsem odemkl dveře od bytu a vstoupil dovnitř. Zul jsem si boty, bundu pověsil na věšák a zamířil do kuchyně.
  Nabídl se mi pohled na svou přítelkyni, jak něco dělá u dřezu. Z jejího postoje jsem poznal, že mě slyšela vcházet a jen vyčkávala, jak se zachovám. Byl jsem odhodlanej všechno napravit a po dlouhém vyčerpávajícím dni s ní strávit příjemnej večer. Přišel jsem k ní a omotal jí paže zezadu kolem ramen a přitiskl si ji k sobě. Čelem jsem se opřel o její krk a zavřel oči. Po chvíli jsem cítil, jak svou ruku položila na tu mou a stiskla ji v náznaku porozumění. Pár minut jsme takhle ještě stáli, komunikujíc mezi sebou, ale beze slov. Někdy totiž slova nestačí. Někdy život rozdává rány a my jsme ti první v pořadí. Někdy se smějeme do očí vesmíru za ten osud, co si pro nás přichystal.
  Chytl jsem talíř, který zrovna utírala a položil ho na linku, vzal jsem jí z rukou i utěrku a pomalu jí začal tahat pryč od dřezu. Začala se smát a chytla mě za ruce, které jsem měl omotané kolem jejího pasu. „Co děláš, potřebuju to dodělat," řekla se smíchem. Já sám jsem se usmíval, ale neodpověděl jsem nic a začal jsem nás navigovat ke gauči. Pochopila, o co mi jde a když moje nohy narazily o gauč a já se posadil, otočila se a sedla si mi obkročmo na klín. Ruce mi zahákla za krk a políbila mě. Svoje ruce jsem položil na její boky a pomalu začal vyhrnovat její tričko až ho sundal úplně. Rty jsem líbal její krk a směřoval níž a níž. Netrvalo dlouho a podprsenka ležela na zemi vedle trička. Byla tak nádherná... Bytem se ozývaly steny a nadávky a já si užíval jejího těla plnými doušky.

// Mějte se hezky a chovejte se hezky i k ostatním💘