217 drinků (Yzomandias x Nik Tendo)

5 - polaris

Z pohledu Dominika:
  Vzbudilo mě zapípání mobilu. Vůbec se mi nechtělo vstávat, ale určitě už bylo pozdě a já potřeboval stihnout spoustu věcí. Pomalu jsem otevřel oči a chvíli jen koukal do stropu. Je tohle... můj strop? Nikdy jsem si nevšiml, že bych měl skleněný lustr...
  Ledaže bych přespal u nějaký holky? Co se dělo včera? Byl jsem opilej, to mi bylo jasný. Musím se nějak tiše vytratit, abych jí nevzbudil, přemýšlel jsem. Vzal jsem do ruky telefon a přečetl si zprávy od Tokáče.
  „nez odejdes z kanclu, odepis andreasovi ohledne toho coveru a nekdo chce s tebou rozhovor, tak nad tim popremejslej. uvidime se zitra"
  „kde jsi?? stavoval jsem se doma a nikdo tam nebyl. myslel jsem ze delas na albu"
  „potrebuju aby ses rozloucil s tou holkou a prijel do studia, vcera jsi slibil ze jimmymu nahrajes tu sloku a ty tu nejsi vole"
  Asi bych si měl pospíšit. Teprve teď mě napadlo otočit se a zjistit, kdo spí na druhé straně postele. Nikdo tam nebyl.
  „jakub se vrati az vecer, verca psala ze se zdrzi"
  Náraz uvědomění.
  Před očima mi probleskl včerejší večer.
  KURVA, kurva a kurva.

  Urychleně jsem se oblíkal a vyfukoval obláčky páry. Nechal mě tu a jen tak si odešel za Verčou, když jsem spal. Zlost se ve mně vařila a já jen dával pozor, aby nepřetekla a já nevybouchl. Zmrd.
  Nic to neznamenalo. Z jeho pohledu určitě taky ne. Tak proč utekl, než jsem se probudil, jako kdybych byl nějaká štětka na jednu noc, kterou sbalil někde v klubu.
  Zasranej zbabělec. Po tom všem se mi měl podívat do očí a vyřešit to se mnou, ale on radši odejde. Mohlo to být v pohodě, ale vybral si tu horší cestu. Má ji mít.
  S košilí, kterou jsem našel válející se v umyvadle, jsem na sebe vzal i svoje jordany a popadl bundu, která byla po včerejším večeru přehozená přes židli. Můj vztek nade mnou přebral kontrolu a já začal rozbíjet skleničky a talíře, zkrátka všechno, co v pokoji bylo. Nakonec jsem i několikrát ze zoufalství uhodil pěstí do zdi a promnul si obličej v dlaních. Moje klouby teď byly načervenalé a nepříjemně svrběly. Z jednoho mi dokonce vytékala krev.
  Chtěl jsem převrhnout i stůl, ale všiml jsem si, že tu má Jakub ještě nějaký věci, nejspíš se měl v plánu vrátit a vyzvednout si je, až odejdu, proto jsem klíče od pokoje hodil na stůl, snad ho napadne je odevzdat na recepci a užije si i placení za to rozmrdaný nádobí. Pospíchal jsem ven, hlavně ať už jsem pryč z týhle budovy.
  Naštěstí jsem věděl, kde se konala afterparty, takže jsem si zavolal uber a snadno pak našel svoje auto. Nasedl jsem a jel, doufajíc, že všechen alkohol už vyprchal. V hlavě úplně prázdno.
  Doma jsem se převlékl do čistého oblečení, konečně se najedl a pak vyrazil do studia. Všechno jsem to uhrál na kocovinu, kluci se sice ptali, jak vypadala, jestli měla dobrou prdel, ale já je vždy odbyl s tím, že si moc nepamatuju, jelikož jsem byl opilej. Jo, kdyby jen věděli...
  Co to o mně vypovídá? Co to vypovídá o nás? Bude to někdy jako dřív? Nechtěl jsem na to ani pomyslet.
  Při zjištění, že jsem za celý den vykouřil celou krabičku cigaret a už mi žádná nezbyla, jsem prásknul do stolu, prudce vstal ze židle, která odletěla dva metry a zastavila se až s hlasitou ránou o protější zeď. Radek se na mě divně podíval a já si od něj bez poděkování vzal jeho krabičku a zmizel ven.
  Vyfukoval jsem z úst kouř, který se linul všude kolem mě a zatemňoval moji mysl. Pomalu jsem přicházel o rozum. Je to tady, moment, kdy se všechno obrátí proti mně a já se budu potápět jako vrak lodi. Jednou o mně budou mluvit jako o vyhaslé hvězdě, která, jako mnoho dalších, na svou slávu doplatila a zemřela mladá.
  Ne, já jsem s tímhle světem ještě neskončil. Típal jsem cigaretu a v hlavě mi už zněla slova novýho tracku. Chtěl jsem do něj promítnout všechnu tu bolest a hněv, který jsem cítil. Možná i zradu. Cítil jsem se zrazený? Jasně že jo. Odplivl jsem si ve snaze zahnat tu hořkou pachuť a tíhu na hrudi, která se s každým momentem zvětšovala.
  Vrátil jsem se do studia za Jirkou a Radkem. Ukázalo se, že Jiří nebyl tolik nasranej, že jsem nedorazil v čas. Nakonec jsme trochu předělali jeden track a to, co měla být původně písnička na můj projekt, teď bylo na jeho novém albu.
  „Dominiku, díky moc, je to skvělý. Už se těšim, až to budem hrát naživo," řekl Jirka a usmál se. „Tak vole, to je jasný ne," odpověděl jsem a taky cítil, jak se mi koutky rtů tvarují do úsměvu. Tohle bylo fajn. „Mimochodem, co říkáte na mou mikinu, dobrá, ne?" pokračoval v otázkách Jiří. „Hmm, dobrá," řekl jsem, natočil krátký video na ig a označil všechny.

  Když ten večer přijel Jakub, nic moc se nezměnilo. S klukama popíjeli v obýváku a já na něj civěl s upřeným pohledem a skleničkou v ruce, Chtěl jsem, aby mu to bylo nepříjemný, aby se aspoň na chvíli cítil jako já, když jsem se sám probudil v tom hotelovém pokoji. Chtěl jsem, aby za mnou přišel a snažil se to napravit, ale na to jsem ho znal moc dobře, v tomhle ohledu jsme byli takměř stejně hloupí a tvrdohlaví. Navíc nevypadal, že by se trápil aspoň z poloviny tak, jako já. Vyprávěl klukům o přehlídce, na klíně mu seděla Verča a společně se něčemu smáli.
  „Tak co, Jakube, povídej nám, jak bylo na přehlídce?" zeptal se Robert a dolil si víno. „Kdyby to nebylo tak dlouhý... ne kecam, bylo to fajn. Verča byla skvělá. Popravdě jsem pak už moc nedával pozor, takže nevim, co se dělo dál," odpověděl mu Jakub. Toky se o něčem bavil s Kokym, ale tomu jsem nevěnoval pozornost. Soustředil jsem se jen na něj.

  Přeci jen ale vypadal trochu mimo. Občas, když na něj někdo promluvil, mu trvalo delší dobu, než poskládal dohromady odpověď, jako by byl myšlenkami jinde. Už jsem nemohl ustát jeho ignoraci a přetvařování, tak jsem se zavřel k sobě do pokoje. Ještě jsem slyšel, jak na mě Robert zakřičel: „Kam jdeš more, pojď za náma!"

  Pokud jsem si myslel, že další den bude lepší, tak jsem se zmýlil. Stejně tak i nadcházející dny. Od jeho příjezdu jsme spolu nepromluvili. Na dokončování alba jsem neměl ani pomyšlení a snažil se naladit na jinou vlnu. Většinu času jsem trávil sám se sebou hraním her nebo odepisováním nějakým holkám na instagramu. Občas se ke mně přidali i kluci a hráli jsme proti sobě nebo v jednom týmu. Někdy přinesli i něco k jídlu nebo k pití. Sám od sebe jsem nesnědl nic. Čekal jsem, kdy se u mých dveří objeví on, ale to se nestalo.
  Další odpoledne jsme se sešli všichni v kanceláři a řešili tour, která nás čekala už za 14 dní. Dohodnout se na nějakých věcech nebylo vůbec jednoduché, každý jsme měli vlastní hlavu a byli přesvědceni, že náš názor je ten nejlepší.
  Zničehonic jsem se zvedl a odcházel pryč. V kapse jsem měl jen telefon a pár drobných. Věděl jsem, kam moje nohy směřovaly a nechal je. Vytočil jsem číslo a sledoval ho chvíli prozvánět. Hlas na druhé straně mi řekl přesně to, co jsem potřeboval slyšet.
  Moje staré známé jsem našel přesně tam, kde bývali vždycky. Jejich prázdné pohledy a rozšířené zorničky mě neodradili od toho, abych se s nimi trochu pobavil. Než jsem se nadál, moje tělo přijímalo jednu z pilulek lásky, kterou jsem vyměnil za zbytek peněz, co jsem u sebe měl. Cítil jsem každou buňku v těle, byl jsem tak naživu, jako už dlouho ne. Moje nálada patřičně stoupla a já si připadal plný energie.

  Domů jsem došel poměrně na sračky. Jakub si toho ihned všiml a došlo mu i to, že jsem na extázi. Kazil mi moje dobré rozpoložení, ke kterému jsem se uchýlil právě kvůli němu, takže jsem si žádné obviňování nechtěl nechat líbit.
  „Máš tohle za potřebí, mi takhle kazit život???" zeptal se a já ztratil veškerou kontrolu. Natiskl jsem ho ke zdi a výhružně mu držel pěst u krku.
  „Pověz, když spíš s holkou, uděláš se? Nebo možná, udělá se ona?" dořekl jsem a on mě začal mlátit. Povalil mě na podlahu a můj obličej okusil jeho pěst. Přitáhl jsem si ho k sobě a hodil s ním o zem. Sám jsem se zvedal a sbíral síly k dalšímu úderu. Bil jsem ho do obličeje, pak se jemu povedlo mě kopnout a na chvíli ochromit...
  Když jsme skončili, zůstali jsme na sebe jen zírat a rozdýchávali předešlou událost.
  „Jseš fakt čůrák, Citto."