217 drinků (Yzomandias x Nik Tendo)

15 - narvi

Zbytek tour proběhl podobným způsobem. Příjezd, zvuková zkouška, koncert, alkohol, klub, další den snídaně a odjezd domů.   Po poslední zastávce jsme měli mít pár dní úplné volno. Konečně nějaký čas sám pro sebe, pomyslel jsem si.  Tašku s věcmi jsem hodil na postel a začal něco dělat. Pořád mě trochu píchalo u srdce pokaždé, co jsem přišel domů a našel jen prázdný byt, ale pomalu jsem se z rozchodu zotavoval. Hlavně už dávno prázdný nebyl - všude se válelo oblečení, alkohol a další věci. Dlouho tu nikdo neuklízel, od té doby, co Verča odešla. Zbylo to celé na mně, ale posledních pár týdnů jsem byl k utržení. Těšil jsem se, až dám všechno do pořádku a dočkám se zaslouženého odpočinku.
  Party po posledním odehraném koncertu byla jakožto zakončení turné hodně divoká. Doteď mě bolela hlava a od snídaně jsem si musel odběhnout do koupelny. Ale stálo to za to, hlavně ty desítky nových vzpomínek.
  Pustil jsem si nějakou hudbu a odepsal pár lidem na zprávy. Jedna byla od Dominika: „prijd, az se ti bude chtit".
  Skvěle Dominiku, to znělo opravdu nadšeně a upřímně, hned tam běžim, zasmál jsem se. První jsem tu opravdu potřeboval uklidit, ten bordel mě strašně znervózňoval. Položil jsem telefon a rozhodoval se, kde začít. Největší spásu potřebovala asi kuchyň. Přesunul jsem se ke kuchyňské lince a začal všechno házet do myčky. Z úklidu mě vytrhl příchozí hovor od JS.  Vůbec jsem nevěděl, kde jsem mobil nechal, proto jsem ho nechal zvonit asi pět minut, než jsem ho našel zahrabaný pod hromadou asi tří mikin, které jsem měl o víkendu na tour.
  Jakub chtěl jen nějaký organizační věci a nakonec mi popřál hezkých pár dní volna, jelikož se teď nějakou chvíli neuvidíme, byl na cestách. Když jsem hovor položil, oznámení zase začala chodit a přehlušovala jedna druhou. Nedalo mi to a projel jsem nějaký sociální sítě, což v mém případě znamenalo snad jen instagram. Můj feed už byl několik dní neprohlíženej a tak na mě vyskakovaly i docela staré příspěvky. Většinou jsem jen přidal story nebo fotku, na kluky jsem měl nastavené upozornění, a tím to končilo. Ani nevím, proč mě to napadlo, ale prstem jsem najel na profil své ex přítelkyně. Svítilo na mě, že má 3 nové příspěvky. Pořád jsem ji sledoval, měl bych ji unfollownout? Pak by se o našem rozchodu dozvěděli fanoušci.
  Jak jsem ale náhle zpozoroval - ona to udělala za mě. Ne že by mi dala unfollow, ale jasně za náš nynější vztah mluvil její poslední příspěvek. Byla tam vyfocena s jiným klukem, kterého objímala kolem ramen a společně si užívali výletu v nějakých lázních. Popisek hrdě hlásal ,new beginnings', pár emoji a hashtagů, jak už to tak na instagramu bývalo.
Srdce mi vynechalo úder. Věděl jsem, že nejsem nenahraditelný, nejsem perfektní, ale tak zřídka? Nějaká část ve mně opravdu věřila, že ten náš rozchod byl opravdu jen pauzou. Nebylo to tak.
  Prásknul jsem mobilem o stůl. Jak jsem to mohl dovolit? Polilo mě horko a tak jsem ze sebe serval mikinu a zůstal jen v tričku. Kus látky jsem mrsknul přes pohovku, samozřejmě s dostatečně dramatickým zanadáváním. Zapálil jsem si cígo a bylo mi jedno, že jsem se předtím rozhodl kouření trochu omezit.
  Asi bych se měl ohlásit tomu Dominikovi. Najednou jsem věděl, že ho potřebuju vidět. Veškerá temnota ve mně gradovala.
Dveře od bytu byly odemčené. Neobtěžoval jsem se s klepáním, prostě jsem vzal za kliku a vešel. Všude bylo otevřeno, ale zvuk výstřelů mě utvrdil v tom, že je Dominik v obýváku a hraje na playstationu.
  „Čau," pronesl jsem a posadil se vedle něj.
  „Jsi tady," konstatoval očividné, ale pak si všiml mého smutného obličeje. Vypl obrazovku.
  „Stalo se něco? Myslel jsem, že bysme mohli..." odmlčel se, když jsem razantně zakroutil hlavou. Ani nevím proč jsem to udělal, potřeboval jsem ticho, abych slyšel svoje myšlenky.
  „Můžeš za to ty," řekl jsem nejistě.
Zatvářil se nechápavě.
  „Můžeš za to ty. Kdyby nebylo tebe, jsem pořád s Verčou, jsem pořád ten stejnej Jakub, kterej ví co chce a nepochybuje o sobě," pokračoval jsem v uvažování nahlas. Teď už jsem mluvil rozhodným tónem, jako by mi to konečně dávalo smysl. 
  Pocítil jsem vztek směřující ke mně samému a tak jsem se prudce zvedl. Ne, nechtěl jsem mu nic vyčítat, tak proč jsem to teď udělal? Za všechno si můžeš sám, Jakube.
  „Ty o sobě pochybuješ? Trápíš se kvůli mně?" Taky se zvedl. V jeho hlase jsem slyšel bolest, kterou moje slova způsobila.
  Položil jsem mu ruce na ramena a chtěl... vlastně nevím, co jsem chtěl. Stáhl jsem své ruce a vrátil je podél těla.
  „Mrzí mě to s tou Verčou. Je mi líto, že jste se rozešli. Kvůli mně." To byla ta poslední kapka, co moje ztrhané srdce dokázalo unést. Slyšet to takhle nahlas vyslovit člověka, který v mém životě Verču v některých ohledech zastoupil a kterého jsem si na světě vážil ze všech nejvíc, bylo zničující. Vyslovil krutou pravdu a přísahám, že nikdy nelhal.
  Zhroutil jsem se na zem a začal brečet. Slzy mi smáčely čisté oblečení a koulely se po mých tvářích jako po klouzačce. Ihned se ke mně sehnul s vážným výrazem a laskavou teplou náručí, do které jsem byl vtisknut. Kolíbal se mnou ze strany na stranu a šeptal, že to bude dobrý. Jednou to dobrý bude, teď to tak ale nebylo. Cítil jsem takovou frustraci ohledně všeho. Přesunuli jsme se k pohovce a opřeli si o ní záda, neopouštějíc tvrdou podlahu.
  „Je to jako kdyby všechno ostatní ztratilo smysl. Nevím, co se to se mnou děje," vydechl jsem mezi vzlyky. „Já nechci brečet jako holka, kurva. Tohle ze mně ještě holku nedělá snad." Pochopil, na co tím narážím. Byl až prapodivně klidný, já se mu tu svěřoval a on vedl konverzaci sám se sebou ve své hlavě a se mnou se nepodělil. Jeho dlouhé prsty přejížděly po mých kloubech a mně to všechno přišla jako věčnost, než zase promluvil.
  „Se mnou můžeš být kým chceš. Tady tě nikdo soudit nebude." Přejel pohledem ze svých dlaní na mé oči. Zírání jsem mu oplácel, snažil jsem se co nejvíc napodobit ten jeho upřený pohled plný emocí, kterým mě vždy obdarovával a dnešek nebyl vyjímkou.
  Přibližoval se ke mně. Začal mi slíbávat slané slzy z tváří a já pod jeho dotekem zavíral oči. „Podívej, co jsi se mnou udělal," vydechl jsem, než mě poprvé sám od sebe políbil. Rukama mě chytil za zátylek a hladil moje vlasy. Vyškrábal se nade mě a já zahybal hlavu tak, že se teď opírala o pohovku, celá záda prohnutá. Líbal moji čelist a přesunul se na krk.
  „To bys musel nejdřív vědět, co děláš ty se mnou," vydechl mi do obličeje. Ale já to vlastně věděl, věděl jsem, jak jsem mu ono ráno ublížil, věděl jsem, jak pro něj bylo těžké mě pak ignorovat. Vzpomínal jsem, jak se mě tehdy v klubu zastal a neměl pokoj, dokud toho zmrda nezbil. Mohl jsem jen hádat, jak moc ho to bolelo, když si kvůli mně vzal extázi, ikdyž věděl, kolik tím riskuje. A ten večer, kdy jsem ho našel s náhodnou holkou a donutil ji odejít. Všechno to dávalo smysl.
  „Tak to pojďme zjistit," zašeptal jsem a s těmito slovy si mě vytáhl nahoru na gauč.

  Pokud jsem tehdy řekl, že nás ona noc změnila - stalo se to znovu. Něco ukončila a něco odstartovala. Nic už nezůstalo při starým. A možná, jen možná, jsme konečně našli, co jsme hledali.