A/B/O [BakuDeku]

♤4♤✓

619 slov

Byl jsem v té kavárně až do 7 večer. Zaplatil jsem a odešel jsem. Doma jsem se rychle vytratil do svého pokoje. Ta babizna si mě ale stejně všimla.
„Katsuki, ty idiote! Proč jsi mi nebral telefon?!" Zařvala na mě.
„Nech mě bejt, ty babizno stará! Měla by ses starat o sebe!" Pak už jsem jí ignoroval a zkusil jsem napsat Kirimu. Nakonec jsme si volali a já jsem mu řekl, co se mi povedlo udělat. Kiri říkal a podle jeho hlasu tak i doufal, že Deku těhotný nebude. Rozloučil jsem se s ním a šel jsem spát.
„Katsuki! Ty líný prase! Přijdeš pozdě do školy!" Zařvala na mě máma a já jsem neochotně vstal. Připravil jsem se do školy a pomalým krokem jsem se do ní vydal. Sedl jsem si na místo a hned ke mně přihopkal Kiri. Lehce jsem se na něj usmál. Všiml jsem si, že přišel i ten půlenej bastard. Sice ho nesnáším, ale je v naší partě, tak to musím nějak přežít, ovšem neřekli mi jak. Po chvíli přišel i Deku a vypadal fakt příšerně. Kiri se ho trochu lekl, pak se naklonil ke mně a zašeptal něco ve stylu že jsem ho pěkně zřídil. Zase jsem se jemně usmál a pak už jsem Dekua nevnímal vůbec.

Šel jsem do školy protože jsem nechtěl být celý den doma s 'tátou'. Nakonec totiž nikam nejel. Sedl jsem si do lavice před Bakuga kde sedím a hlavu jsem si položil na desku lavice. Celý den jsem všechno učení ignoroval a odpočíval jsem. Nejhorší je že ráno si mě chytil ještě otec a zbyl mě. Byla druhá velká přestávka a já jsem se zvedl a šel jsem na záchod. Zase mi začali být blbě. Přišel jsem na záchod a zalezl jsem si hned do kabinky. Na tyhle záchody nikdo nechodí takže jsem se nezamykal. Sedl jsem si vedle záchodu na zem a opřel jsem se zády o stěnu kabinky. Rozbrečel jsem se. Dnes jsem vstával asi někdy v pět ráno protože otec začal dělat bordel jako vždy. Máma doma měla nějaký těhotenský testy tak jsem si dva udělal a oba měli dvě čárky. *Já čekám dítě s Bakugem!* Nad touhle myšlenkou jsem se rozbrečel ještě víc. *Jak na to bude Baku reagovat?! Jak nato budou reagovat jeho rodiče?! Jak na to budou reagovat moji rodiče?!* Vzal jsem si do ruky telefon a napsal jsem snad mému jedinému kámošovi. Sice je u Bakuga v partě a je to nejlepší kámoš Bakuga, ale já prostě potřebuju pomoct. Nezvládám to. Napsal jsem mu, ať dorazí na záchody, kde jsem, že si potřebuju promluvit a že potřebuju pomoct. Když přišel, tak jsem mu všechno řekl. Úplně všechno a na konci jsem se úplně rozbrečel.
,,Klid to bude dobré, když jim to řekneš tak tě určitě nechají být a budou rádi." Uklidňoval mě.
,,Ne nebude. Je mi 18! To je moc brzo, já to nezvládnu!" Byl jsem zoufalý a on to věděl. Věděl co se děje doma, věděl vše. Stáhl si mě do obětí a já mu začal brečet do trička. *Děkuju Kiri, jsi fakt kámoš*

Kirishima někam odešel. Čekal jsem a doufal, že se brzo vrátí. Nevracel se asi pět minut a já jsem se rozhodl po něm podívat. Vešel jsem na jedny záchodky protože jsem ho nikde neviděl. Viděl jsem Kiriho a Dekua. Brečel mu do hrudi a Kirishima ho utěšoval. *Proč?* Zeptal jsem se sám sebe a šel jsem k nim blíž. Kirishima si mě všiml a vypadal trochu vyděšeně.
„B-baku, co se stalo?" Dostal ze sebe a já jsem sledoval jak se Deku zachumlal ještě víc do jeho hrudi. Bodlo mě to u srdce. Nevím proč. Chtěl jsem, aby se takhle zachumlal u mě. Stekla mi slza a utekl jsem. Nechápu se.