A/B/O [BakuDeku]

♤9♤✓

981 slov

Usmál jsem se. Snědl jsem dvě topinky a zbytek jsem nechal jemu. Sice měl kecy ale snědl to za mě.
,,Baku, nechci tě nějak okupovat takže mě příště nech na té matraci. Jsem zvyklý a postel není pro mě moc pohodlná. Sice bych si zvykl ale i tak." řekl jsem a usmál jsem se na něj. *Teď bych ho chtěl hrozně políbit. Ale nemám na to odvahu...jsem srab*

„Neokupuješ mě. Nemůžu tě nechat spát na matraci." Zavrtěl jsem hlavou.
„Nejenže nejíš, ty ani pořádně nespíš. Mě je jedno jestli jsi na to zvyklej. Nenechám tě tam spát." Řekl jsem a políbil jsem ho. Polibek jsem prohloubil a on se přidal. Chvíli jsem se líbali a já jsem ho hladil na zádech. Zabloudil jsem mu jednou rukou na břicho a začal jsem ho opatrně hladit.

Do polibku jsem se přidal ale když mi začal hladit břicho tak jsem mu ruku chytl, odtáhl jsem se od něj a koukl jsem se na něj vyděšeně. Druhou ruku jak si tak před břicho jako ochranu. *Vím je sice otec toho dítěte ale i tak. Mezi námi nic není. Nejsme mates a jsme něco jako kamarádi. Navíc to dítě mám nedoprovolně. Vím že pokud mi to vadí že ho mám tak se ho můžu zbavit, ale nechci zabít něco co je zároveň moje.* Pořád jsem ho pozoroval se strachem v očích.

Byl jsem naštvanej. *To nemůže myslet vážně.* Povzdechl jsem si. Převlékl jsem se. Oblékl jsem si mikinu. Vycházel jsem z pokoje. Ještě než jsem odešel jsem se k němu otočit se zármutkem v očích.
"A já myslel, že by se to mezi námi mohlo změnit." Zavřel jsem dveře a šel jsem se ven projít.

*C-co? To mě nechápe?! To si to vzal tak špatně?! Ale... Vždyť je to úplně normální, zajímalo by mě jakby reagoval on!* Rozbrečel jsem se. Další stres. *Já říkal že to nezvládnu!* Vyskočil jsem z jeho postele a skočil jsem na tu matraci. Schoulil jsem se tam do klubíčka a hystericky jsem brečel do polštáře. *Jestli to takhle půjde dál tak se nejen psychicky zhroutím ale zabiju to malé!* takhle jsem brečel asi 15 minut a potom jsem usl. Polštář byl celý mokrý a já na něm ležel. *Proč jsem se vůbec narodil?!*

Vrátil jsem se domů okolo poledne. Šel jsem do pokoje. Deku byl celý zkroucený a od slz. *Co se tu stalo?* Začal jsem ho jemně budit. Vzal jsem mu polštář a dal jsem ho sušit. On se pomalu probouzel. Na zkoušku jsem mu pohladil břicho. Ucukl. Zase se mě to dotklo.
"Bojíš se, že ho zabiju?" Zeptal jsem se ho.

Více jsem se schoulil do klubíčka a rukama jsem si obejmul břicho. Odvrátil jsem od něj pohled a jemně sem přikývl.
,,T-trochu. J-je to náš o-ochranářký p-pud. P-používáme ho když č-čekáme dítě a n-nejsme s A-alfou m-mates nebo když naše a-alfa není v d-dohledu aby nás o-ochránila. I k-kdyby jsme byly k-kamarádi od d-dětství i tak b-bych takhle z-zareagoval." vykoktal jsem ze sebe. Bál jsem se, pořád jsem byl v hrozném stresu. Klepal jsem se a chtělo se mi hrozně brečet. Bolelo mě trochu břicho z toho jak dítě reagovalo na můj stres. *P-pomoc, b-bojím se. H-hlavně o to m-malé.* Zavřel jsem oči a ještě více jsem se skroutil do klubíčka až mě začali bolet záda.

"Nejsem tvoje alfa, takže ani mě nenecháš se dotknout tvého břicha dokud se to nenarodí? A potom mi stejně budeš bránit, abych si ho vzal do náruče?" Zeptal jsem se ho. Tohle je vážně směšné.

,,G-gomen..!" To už jsem se rozbrečel. Břicho začalo protestovat a to pořádnou bolestí. Začal jsem hystericky brečet jak ze stresu a viny tak z bolesti. *Ne já chci aby aspoň to malé přežilo. Prosím přestaň brečet! Doprdele přestaň* začal jsem na sebe řvát v mysli. Bylo mi hrozně. Teď zabiju to malé a Baku pak zabije mě. *Přestaň! Prosím!* Byl jsem na dně, nevěděl jsem co mám dělat, byl jsem zoufalý.

Byl celý v bolestných křečích. Vtáhl jsem si ho do náruče a začal jsem s ním jemně houpat. Nevím, jak to působí na něj, mě to ale vždy uklidnilo. Dával jsem si pozor, abych se nedotkl jeho břicha. On se ke mě víc přitulil a nechal se houpat. Po chvíli se začal uklidňovat.
"Jestli ho zabiješ, tak ti udělám další." Řekl jsem naprosto vážně. Popravdě jsem se na to dítě celkem těšil.

V jeho náručí jsem se uklidnil. *No není divu když se mi líbí a jeho vůně je božská* Když ale řekl tu větu tak jsem se trochu rozklepal.
,,G-gomen..." špitl jsem a více jsem se na něj namáčkl. *Nevím jaké to je mít v mysli to že někdo nosí vaše dítě a vy se ho nemůžete dotknout ale příjemné to asi není.* Opatrně a rozklepaně jsem chytl jeho ruku a dal jsem si ji pod tričko na břicho. Začal jsem svojí a jeho rukou přejíždět po mém břichu. Držel jsem se zuby nehty aby tu ruku neodstrčil. Klepal jsem se ale i tak jsem pokračoval ve své činnosti. Po chvíli jsem tu jeho ruku pustil a svojí jsem vyndal zpod trička. Nechal jsem ho ať mě hladí, ale bylo těžké to vydržet.

Vypadal, že ho to bolí.
"Je to vážně až tak strašný?" Zeptal jsem se ho a on jemně přikývl. Hned na to se omluvil a zase se rozklepal. Políbil jsem ho.
"Mě se nemusíš bát, jo?" Řekl jsem a začal jsem ho hladit po zádech. Dal jsem nás na postel a dal jsem mu rychlou a něžnou skoro motýlí pusinku na bříško. On sebou trochu škubl a vyděšeně se na mě podíval.
"Myslím, že by taky chtělo pusinku na dobro noc ne?" Zeptal jsem se ho a zatlačil jsem ho do postele. Skočil jsem pro běd, který matka asi objednala. Dal jsem mu ho a začal jsem ho krmit. Byl jsem líní to dávat do dvou talířů tak jsem to dal do jednoho. Vždycky jedno sousto jemu a jedno mě.