A/B/O [BakuDeku]

♤12♤

Vzbudil mě rychlí pohyb vedle mě. Sedl jsem i a Baku tu nebyl ale Kes ano. Zvedl jsem se a pomalu jsem šel ke schodům. Uslyšel jsem alfa hlas. Zakryl jsem i uši a trochu jsem se přikrčil  zdi. Koukl jsem se dolů že schodů a všiml jsem si že dveře od sklepa jsou pootevřený. Vyběhl jsem do pokoje kde jsem e zavřel.
,,Deku, Co e děje?" Neodpověděl jsem jí. Vzal jsem si Bakugův telefon a zavolal jsem Mitsuki.  Všechno jsem jí řekl rozlepaným hlasem. Byl jsem v pokoji a Kes u mě. Uviděl jsem jakMitsuki auto zasvilo před domem. Najednou e ale že zdola ozvala hrozná rána a Bakugův alfa hlas byl silnější. Začal jsem si uši a sedl jsem si do rohu pokoje. Kes si sedla ke mě a objala mi bříško. Baku různé chodil po domě a hledal mě. U toho hrozně křičel alfa hlasem. Slyšel jsem dusod na schodech. Rozklepal jsem e a začal jsem brečet. Bylo mi úplně jasný že to Mitsuki není. *Mitsuki Prosím! Jseš beta tobě to nic neudělá! Kde jsi?!* Byl jsem zoufale a bál jsem se. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Baku. Zavřel jsem oči a více jsem se zakroutil. Kes e mi více nalepila na bříško ale zase tak aby ku neublížila a já si ještě více snažil zakrýt uši.

Hledal jsem ho úplně všude. cítil jsem, jak se bál. vběhl jsem do pokoje. byl jsem úplně mimo sebe. odtáhnul jsem od něj to decko. přitom jsem na ní vrčel. Deku brečel a zakrýval si uši vším čím mohl. chtěl jsem ho přenést do postele, jenže se hrozně vzpouzel. začal jsem mu trhat oblečení. bylo mi úplně jedno všechno okolo. najednou se otevřeli dveře a v nich stála moje matka jako hrdinka.
*Přesně proto jí nesnáším.*
Kašlal jsem na ní. začal jsem zápasit s trikem. Nedával jsem pozor co dělá a tak jsem se za chvíli objevil spoutaný nazemi.

Hrozně jsem e klepal a brečel jsem.
,,Izuku bez s led dolů do obýváku a třeba si pusťte televizi. Neboj se uz všechno bude v pořádku." Řekla a usmála se na mě. Podala mi 'moje' oblečení které ze mě Baku strhal a jemu dala do pusy roubík. Rychle jsem e oblíkl, vzal jsem Kes a rychlím krokem jsem šel do obýváku. Pustil jsem televizi a nějakou pohádku. Pořád jsem klepal a popotahoval. Kes se na mě nalepila a začali mi hladit bříško. To mě uklidňovalo a po chvíli jsem byl skoro v pořádku. Slyšel jsem jak Mitsuki na Bakuga něco ječí a pak jsem slyšel dunivý zvuky jako by ho táhla za sebou že schodů. Taky že to byla pravda. *No pořád mají mezi sebou lepší vztah než já a moji rodiče...*

Matka mě táhla ze schodů.
*Už nikdy nezůstávám na rut doma.*
Řekl jsem si v duchu.
"Kirishimu..."
Mumlal jsem pořád do kola. když mi matka sundala roubík, aby mi víc rozuměla, tak jsem to zopakoval. Nandala mi zpátky roubík a někam odešla.

Po chvíli Mitsuki přišla. Sedla si vedle mě na pohovku a začala se s náma dívat. Byl jsem ještě trošku vyklepanej a ona to zřejmě vicítila. Přitáhla si mě do objetí a já se nechal hladit ve vlasech. *Cítím se u ní jako v ojetí mé mamky...no... mamky..* Více jsem se na ní natiskl.
,,Víš že se u tebe v ojetí cítím jako by mě objímala ´moje´ mamka?"
,,Vážně?" zeptala se.
,,Ano"
,,To jsem ráda, já si zase připadám jako bych objímala svého syna" tomu jsme se oba dva zasmáli. *JO tady je to fajn a cítím se tu jako doma*

Nikdo nepřicházel. Byl jsem naštvaný, nadržený a nemohl jsem se hýbat.
*Proč jsem nešel za tím Kirishimou?!*
Byl jsem na sebe naštvaný. nechci tu strávit 4 nebo 5 dní!
Vůbec to neutíkalo. Matka za mnou občas přišla a nakrmila mě nebo mi dala pít. Po asi 5 dnu to začalo ustupovat. Když matka zjistila, že už nemám rut. tak mě odvázala a já vypadl z toho sklepa. Oblékl jsem se a vypadl jsem z baráku. běžel jsem za kirim. Zazvonil jsem u něj a hned jak mi otevřel jsem mu skočil do náruče a začal jsem brečet.

Bylo mi ho hrozně líto. Chtěl jsem ho obejmout ale on mě ignoroval. *To ho tolik vzalo?* Smutné jsem si povzdychl. *Ale je statečnej! Já bych tohle nevydržel. Bude z něj skvělej otec.* pomyslel jsem si a usmál jsem se. Pohladil jsem si bříško a šel jsem o jeho pokoje. Byl jsem zase unavenej tak jsem si lehl a nakonec jsem i usl. *Miluju tě Baku a věřím že z tebe bude skvělej otec*

Zůstal jsem u něj přes noc. Spal jsem s ním v jedné posteli. Bylo to příjemné. Ze spaní jsem se k němu přitulil. ležel jsem na něm. Ráno jsem se probudil něco okolo jedný odpoledne. Kirishima ještě spal. včera jsem mu řekl co jsem si musel protrpět a teď je čas jít domů. Dal jsem mu lehkou pusinku, abych ho probudil. rozloučil jsem se s ním a šel jsem domů.

Přes noc tu nebyl. Cítil jsem se sám. *Zase...* Celou noc jsem se probouzet protože tady nebyl. Měl jsem o něj strach. Momentálně se svíjím bolestí na jeho posteli. Poslední asi dvě hodiny dostávám křeče do břicha. Hrozně to bolí. Tečou mi slzy a jsem zoufalý. *Zase...!* Je mi na zvracení a bolí mě neuvěřitelně břicho. Různě si ho hladím a šimrám. Nic nepomáhá. Nemůžu e pořádně pohnout a bojím se. *Baku kde jsi?*

Přišel jsem domů. Vyběhl jsem do pokoje. Něco se mi nelíbilo. Otevřel jsem dveře. Viděl jsem Dekua v příšerných polohách.
Přiběhl jsem k němu. objal jsem ho a dal jsem mu ruce na břicho. Políbil jsem ho a snažil jsem se i jeho uklidnit.
"Deku, všechno je v pořádku. Jsem tu s tebou."
Řekl jsem zněl jsem vyděšeně.
*Co když se stalo něco malému. Nebo rodí?*
Vyběhl jsem i s ním v náručí z pokoje. seběhl jsem schody. Divím se, že jsem nás na nich nezabil. doběhl jsem do kuchyně kde matka něco dělala. Jakmile viděla Dekua tak se taky vyděsila. Zavolala záchranku a mě s Dekuem odvezli do nemocnice.

Bál jsem se, hodně. Svíjel jsem se na lůžku tak moc že mě museli připoutat aby nebyl v tak debilních polohách. Celou cestu jsem drtil Bakugovi ruku. Bylo to hrozný. *Plus je že mě aspon uspěj a půjde to císařským řezem. Bohužel tím jak jsem měl na začátku ty velký deprese takže to na mě bude mít nějakej dopad. Nevím jak na dítě ale na mě stoprocentně.* Museli mě uspat už v sanitce protože už to bylo k nevydržení a navíc mi tím ubývali síly. *Ty síly potřebuju protože až dítě půjde ven tak mi jí plno vezme a mě by to mohl zabít kdybych jí neměl.*