A/B/O [BakuDeku]

♤1♤✔

716 slov

Ahoj jsem Midoriya Izuku. Je mi 17 let a za pár týdnů mi bude 18. Jako každý den se vracím domů ze školy pomlácený a unavený. Ve škole mě šikanuje jedna parta. Skládá se ze dvou Alf a jedné Bety. Já jsem Omega. Moc lidí na této střední škole není omega. Je tu jen pár lidí. Převládají tu hlavně Alfy. Většina Omeg jsou hlavně holky. Jsme asi jen tři klučičí Omegy. Mě jako jediného z nás tří šikanují. Jsem hold slabý. S tímto už jsem se smířil. Posledních pár let se můj život hroutí. Otec se vrátil domů a když zjistil, že jeho syn je blbá Omega, tak mě začal mlátit. Mámě je to jedno. Veškerý čas stejně není doma, takže ona snad ani neví, co se doma děje.
Přišel jsem domů, rychle jsem vyběhl schody a zavřel jsem se v pokoji. Odhodil jsem tašku do kouta a svlékl jsem si školní uniformu. Vzal jsem si černé džíny, bílé tričko a šedou mikinu. Vzal jsem si vak na záda a zase jsem rychle vyběhl. Ještě jsem chvíli běžel, dokud jsem nedorazil více mezi lidi. Došel jsem k malé ale úspěšné kavárně. Vešel jsem dovnitř, a hned se ke mě seběhlo pár koček. Ano správně, toto je kočičí kavárna. Je celkem úspěšná, takže se divím, že mě tu zaměstnávají. 

Zbožňuju, jak se přede mnou Deku vždy krčí strachy. Je dokonalý pocit a já si ho budu užívat ještě dlouho. Nesnáším ho už do doby, co jsem ho viděl poprvé. Máma mě donutila, abych na něj byl hodnej. Po tom co matka zjistila, že je omega, tak mě nechala ať si dělám co chci. 

Hrozně mám rád kočky, a tak jsem se rozhodl navštívit jednu kavárnu, kde mají celkem hodně koček. Doufal jsem, že si to užiju a nikdo mi ten den nezkazí. To by tu ale nesměla být ta stará škeble. Došel jsem k té kavárně, otevřel jsem dveře a šel jsem se posadit. Seběhlo se okolo mě asi 5 koček. Začal jsem se s nimi mazlit. Objednal jsem si cappuccino a dál jsem se věnoval kočkám.

Marco mi dál objednávku co mám připravit a číslo stolu. Začal jsem dělat cappuccino. Když jsem ho měl, tak jsem na to udělal ornament kočky. Cappuccino jsem dal na tácek a k tomu lžičku a cukr. Vzal jsem to a mířil jsem si to ke stolu. Tady se vždy odreaguju a mám celkem dobrou náladu. Když jsem si ale všiml, kdo u stolu sedí, tak mě nálada hned přešla. Zhluboka jsem se nadechl, vydechl a polkl jsem knedlík v krku. Přišel jsem ke stolu a tácek s cappuccinem jsem položil na stůl.
,,Dobrou chuť a pěkný den." Řekl jsem a rychle jsem mazal zpět za pult k dalším objednávkám. Cítil jsem jeho pohled na mých zádech a abych pravdu řekl. Příjemný to nebylo.

*Ten idiot pracuje tady?!* Vařila se ve mě krev.
„Obsluha!" Zařval jsem na celou kavárnu. Kočky se trochu lekli a utekli. Hned ke mě přišel číšník a ptal se mě co potřebuji.
„Chci si promluvit s Dekuem někde v soukromí!"
Řekl jsem výhružně a on přikývl a odešel někam. Po chvíli za mnou přišel a já se vydal za ním do místnosti, kde už čekal Deku.

Když Bakugo zařval přes celou čajovnu, tak jsem se celkem lekl. Marco se k němu rozešel a já, když jsem uviděl jeho nasraný výraz, tak mi bylo hned jasný, že to pro mě nedopadne dobře. *Že já šel donést tu blbou objednávku* Marco ke mě přišel a řekl mi že chce se mnou mluvit v soukromí. Řekl jsem mu, ať ho dovede do naší šatny, že tam budu čekat.
,,Izukuu" křikla moje mladší sestřička. Rozeběhla se ke mě a já se usmál. Uraraka, co to tu patří ji vyzvedává ze školky a vždy ji vodí sem. Jsme tak domluveni. Nechci ji nechávat doma s otcem. Zvlášť když ji jsou jenom čtyři roky.
,,Kes prosím tě, za chvíli sem za mnou někdo přijde, a ty půjdeš za pult k Tsui a Urarace ano?" Řekl jsem více jsem si ji vyhoupl, aby mi nespadla.
,,A ploč?" Zeptala se.
,,Potřebuju tady něco vyřídit. Neboj pak zase přijdu a ty budeš moct být s námi za pultem ano?" Řekl jsem jí. Ještě pořád se vyptávala, a když vkročil Baku do místnosti tak se na mě nalepila a nechtěla mě pustit.
,,Kes něco jsem ti řekl."

....