Změnil mi život

Kapitola 1. - Úvod

,,Vrať ji okamžitě ten mobil nebo se ten tvůj proletí z okna." Zvýšila jsem hlas na Kristiana, který vzal Sáře mobil. Mám plné zuby toho, jak si z ní dělá pořád srandu. ,,Sorry, ježiš." protočil očima a vrátil ji mobil. ,,V pořádku?" Pousmála jsem se na ni. ,,Děkuju, co já bych bez tebe dělala.." pousmála se na mě zpátky. ,,Ale prosímtě, naučím tě to taky a pak všichni budou čumět, jak silná jsi." Usměju se na ní a ona mi úsměv jen opětuje. Zazvoní na hodinu a do třídy dorazí učitelka, se všemi se pozdraví a dá nám povel si sednout. Snažím se vnímat látku, kterou vysvětluje, ale bohužel se ztratím ve svých myšlenkách..
Jsem ráda, že jí tu mám. V téhle třídě bych se bez ní asi brzy zbláznila.. jen je strašná škoda, že si tímhle musí procházet, nezaslouží si to. Pomyslím si. A v tu chvíli mi docvaklo, že příští týden se jedeme na festival. ,,Kámoo, já úplně zapomněla, že je už příští týden ten fesťák." Šeptla jsem jí a zasmála se. ,,No.. já vím, jak jsi na to mohla zapomenout?" Zasmála se. Ach jo, kdybych se pořád s něčím neprala v sobě, možná bych na to nezapomněla.. ale to jí říkat nechci, ať si nedělá zbytečné starosti. ,,Já ani nevím, nejspíš jsem toho měla hodně." ,,Nejspíš? Ty to nevíš?" Podívá se na mě s mírně zvednutým obočím a nechápajícím výrazem. ,,Nooo," zaseknu se. Co jí mám říct? ,,Mě přišlo, že toho moc nebylo, ale asi joo, když jsem na to zapomněla." Nervózně se zasměju. Tak a teď jsem to snad zachránila. ,,Jo takhle. Ale doufám, že jsi nezapomněla i na ty naše dnešní nákupy?" Zasměje se, ale zároveň se na mě podívá vražedným pohledem. ,,Neeee, jak bych mohla zapomenout?" Nervózně se na ní podívám. Podezřívavě se na mě podívá. ,,Okay.." vydá ze sebe neutrálním hlasem a utne tak konverzaci. Sakra. Ale pravdu jí říct nemůžu.. i když bych strašně ráda. Ulevilo by se mi..
Zazvoní na konec hodiny a jelikož je to poslední hodina, sbalím se a čekám mezi dveřmi na Sáru. ,,Tak šuuup, ať můžeme na ty nákupy!" Zasměju se a mávnu rukou ať už jde za mnou. ,,Jo proboha, však už jduuu!!" Zařve se smíchem na mě a přiběhne. Dojdeme ke skřínkám, přezujeme se a vyrážíme na bus. ,,Helee, můžeme se ještě stavit u mě..? Potřebovala bych si tam ještě něco vzít." Podívám se na ní. ,,Jasně." Usměje se. Budu to muset udělat nenápadně. Už to nevydržím.. nechci být pak na ni protivná.. to už by asi poznala. Teda doufám, že doma ještě něco je. Ach božeeee, jestli to tam není...
Nastoupíme do našeho busu, který zrovna přijel a jedeme ke mně. Cestou si spolu povídáme, ale já už to moc nevnímám, protože ze své hlavy nemůžu dostat pryč to jedno.. v buse ohlásí naši zastávku a hned co zastaví, tak vystoupíme a kráčíme ke mně. Při odemykání dveří se mi začnou výrazně klepat ruce, jak se nemůžu dočkat, až tu krásu uvidím. Ona dá svoji ruku na tu moji. ,,Copak je..? Zase na tebe přichází úzkosti?" Podívá se na mě. Musím něco vymslet, abych ji uklidnila a dala najevo, že jsem v pořádku.. ,,Promiň, něco se mi honilo hlavou, ale už dobrý.." uklidním jí a odemknu dveře. Zujeme si boty, vejdeme do bytu a ona si dojde pro džus do lednice. ,,Taaak si vezmi, co potřebuješ, já mezitím počkám tady." Usměje se. ,,Dobře, hned tu budu!" Dojdu rychle k sobě do pokoje a zamknu. Pro jistotu, nechci, aby mě u toho viděla.. vytáhnu si z pod postele černou krabičku a otevřu ji. Sakra, kde je ten perník, co jsem tu měla?! Proč tu je jen tráva? Začnu vyšilovat a prohledávat zběsile celý pokoj. Uběhne několik minut a já to pořád nemůžu najít.
,,KURVAAAA!!!" Vystresovaně zařvu, nervózně chodím po pokoji sem a tam. Sakra, proč jsem zařvala? No.. Snad to neslyšela.. Uslyším klepání na dveře a můj pohled hned zastaví na dveřích. ,,Všechno v pohodě? Proč máš zamčeno? Můžu dál?" Slyším za dveřmi Sáru. Sakra. ,,Všechno v pohodě, pak ti to vysvětlím, zatím si sedni do obýváku, já hned přijdu!" Odpovím jí nervózně a poslouchám, zda už odchází.. odešla. Zkusím se ještě pořádně podívat pod postel, třeba jsem to tam hodila a zapomněla dát do krabičky.. jdu se podívat pod postel. V dálce uvidím nějaký průhledný malý pytlíček. Bingo! Natáhnu se pro něj a podívám se. Yes, je tam ještě na tečku! Díky bohu.. nasypu si trochu na stůl, vytáhnu kartu z krabičky a narýsuju si malou tečku. Z karty olíznu ten zbytek, co se tam uchytil a uklidím ji. Sáhnu po trubičce, jeden konec dám do nosu a druhý konec k tečce. Sjedu to, jedním prstem si zacpu druhou nosní dirku a poradně ten zbytek tam do sebe ještě vdechnu. Ahhhh bože.... To je slast. Srovnám se, dám si kapky do očí, vyhážu z batohu učení a uklidím po sobě věci. Následně odemknu a vyjdu z pokoje. ,,Tak můžeme jít." Usměju se. Ona vstane z postele a míříme zpět ke vchodovým dveřím. ,,Vypadáš divně, je ti dobře..?" Zeptá se mě Sára. ,,Úplně úžasně mi je!" Usmívám se od ucha k uchu. ,,No.. No tak dobře." Znepokojeně se na mě podívá a vyjde ven. Já hned vyjdu za ní a zamknu.
Dorazíme do obchodního centra a díváme se po obchodech. Narazíme na obchod 'Cropp', kde jsem dlouho nebyla. ,,Tam by mohli mít něco hustého. Mrkneme se?" Usměju se. Ona kývne, též se usměje a vejdeme do obchodu. Vybereme si každá pár kousků a čekáme frontu na volnou kabinku. Dostane se na nás řada, paní nám dá kartičku s počtem oblečení co máme a pustí nás ke kabinkám. Ale uslyším, jak ta paní něco říká kolegovi. ,,Ta je ale úplně sjetá, fuj." Trochu zpanikařím. A v tu chvíli ze Sáry vyjde.. ,,O čem to ta paní mluvila..? Ty jsi sjetá..?" ,,Ježíš, nejsem. Asi mluvila o někom jiným." Odbyju jí. Ona se na mě jen koukne a zajde do kabinky.