THE UMBRELLA ACADEMY (ČTYŘI ŽIVLY)

ZTRATILA JSEM PAMĚŤ

Terko ty jsi na nás zapomněla...řekla smutně Allison...ne pardon jestli jsem vás tím nějak urazila ale ani ň...Tery a co na mě?..zeptala se Venda...ne pardon...to je v HAJZLI!..křičel pětka...najednou jsem uviděla poga...POGO!..křikla jsem na něj...počkat na toho opičáka si vzpomínáš ale na svoji vlastní sestru ne děláš si PRDEL!..křičela na mě Venda...hele třeba si vzpomenu někdy...řekla jsem s vyděšeným výrazem...Tery teď mě poslouchej řekni nám všechno na co si pamatuješ...řekl pětka...no víte já si pamatuju Poga a svoje schopnosti a taky už nevím jak se jmenoval ale myslím že Klaus nejsem si jistá...řekla jsem a ostatní se koukli na Klause...tohle je Klaus...řekla Allison...jo natebe si vzpomínám...vykřikla jsem a stoupla si...Tebe mám zabít...řekla jsem a koukla na Klause...COŽE!?.křičela Vanya...ne jeho nemůžeš zabít proč bys ho zabíjela?..zeptal se Luther...řekla mi to jednatelka...neee jsi zmatená, nevíš co říkáš teď se ti hodně věcí pomotalo do sebe...řekla Vendy...a co když ne co když ty jsi zmatená Vendo...řekla jsem jí...já ti ale neřekla jak se jmenuju...řekla Vendy...já si na tebe vzpomínám, jsi moje sestra...když jsem to dořekla tak jsem ji objala...takže moment na tebe si vzpomněla když jste se začali hádat...řekla Allison...že jsem raději nezůstal na měsíci všechno tam je lepší a snazší...řekl Luther...LUTHERE! NA TEBE SI TAKY VZPOMÍNÁM!..vykřikla jsem na Luthera...no jasně že mě to nenapadlo...řekl pětka...a co tě nenapadlo?..zeptala se Vanya...Terka si na nás vzpomene když řekneme nebo uděláme věc o který jsme si s ní povídali. Už mě chápete...řekl pětka...no jasně už to chápu vzpomněla si na Vendu a na Luthera taky na Klause takže teď si vzpomeň na nás ostatní...řekla Allison...Allison zkus říct proslýchá se třeba si vzpomen...řekl pětka...máš pravdu PROSLÝCHÁ SE!..řekla Allison...už si na tebe vzpomínám...vykřikla jsem po Allison...postupně jsem si vzpomněla úplně na všechny kromě pětky...promiň ale na tebe si nevzpomínám asi si na tebe nechci vzpomenout...řekla jsem se smutným výrazem...víš co to nevadí jen mi to přijde divný protože se mnou si ztravila nejvíc času a taky jsem tvůj handlera, snad jsi vzpomeneš...řekl pětka smutně...vážně mě to mrzí, promiň...řekla jsem na pětku...tak pojď jdeme na večeři...řekla Venda...já jsem se při večeři pořád koukala na pětku který seděl naproti mě...co se na mě tak koukáš?..zeptal se pětka s úsměvem...snažím se na tebe vzpomenout ale nejde mi to...odpověděla jsem mu s úsměvem...přesně takhle vypadala naše první společná večeře, přesně takhle jste se na sebe smáli...řekla Allison...to je pravda že by se dějiny opakovali...řekl Klaus a začal se smát...jsem jediná co to nechápe?..řekla jsem s udiveným výrazem...chápala bys to kdyby jsi měla vzpomínky...řekl Diego...můžu se vás na něco zeptat?..řekla jsem na všechny...ptej se...řekl Luther...mezi mnou a číslem pět něco je nebo Teda bylo?..řekla jsem a koukla se na pětku...jo bylo a já doufám že jsi na to vzpomeneš...řekl pětka se smutným výrazem...já se pokusím jo hlavně nebuď smutnej ano...řekla jsem a usmála jsem se na pětku...vidím že ta tvoje laskavost nikam nezmizela...řekla Allison...můžu se zeptat kde mám pokoj?..zeptala jsem se jich...pojď já ti ho ukážu...řekl pětka...hele pětko počkej chvíli...řekla Venda a zastavila ho...hele Terko běž ke schodům...řekl pětka...dobře už jdu...řekla jsem a usmála jsem se...co je Vendo...zeptal se pětka...nesnaž se aby jsi na tebe vzpomněla ona jsi zřejmě nechce na tebe vzpomenout tak přestaň...řekla Venda...zapomeň já chci aby jsi na mě vzpomněla a dokážu to teď mě pusť...řekl pětka a odtrhl se od Vendy...PĚTKO NEDĚLEJ TOO!.. křičela na něj Venda...promiň já jí miluju a ona mě jenom si na to nevzpomíná...řekl pětka a zamračil se...pětko otoč se...řekla Venda...CO TY TADY DĚLÁŠ?!