Setkání o Vánocích

❄Kapitola šestá❄

Dnešní noc jak Marinette, tak Adrien nemohli zamhouřit oči, seč si to přáli sebevíc. Jejich myšlenky se neustále toulaly k tomu druhému, k jejich snům, budoucnosti nebo celkovému vztahu.

Dívka měla hlavu podloženou oběma rukama a pohledem hypnotizovala tmavý strop. Přemýšlela nad mladíkovými slovy, že jí pomůže splnit její sen. Chtěla tomu věřit tak moc, až si na malý okamžik představila, jak spolu vystupují někde na jevišti. On v krásném obleku sedící u klavíru a ona vedle něj v krásných dlouhých šatech s klarinetem v rukách. Lidé jejich hraní poslouchají se zájmem a na konci následuje velký potlesk, oni se poté ukloní a obejmou...

Najednou, jako by se probrala. Zesmutnila a chtělo se jí brečet. Věděla, že se tohle nikdy neuskuteční. Její pravý domov byl totiž v New Yorku, kde zároveň studovala. Musela se tam vrátit a dokončit školu, jinak by hrozilo, že přátelství s Adrienem nebude jen přátelství. A takového kamaráda si nemohla dovolit ztratit. Proto nad tímto nemohla ani přemýšlet, nebo si o tom nechat zdát. Na to pro ni slavný blonďatý model znamenal až příliš.

Ano, kdysi ho milovala, ale jelikož začal chodit s Kagami a ona to neunesla, odjela. A aby ochránila jejich vztah, vrátí se tam.

S těmito myšlenkami a rozhodnutím, že jeho kouzlu znovu propadnout nesmí, se jí konečně podařilo propadnout do říše snů.

***

Následujícího rána se Adrien probudil celý rozlámaný. V noci se neustále převaloval a musel přemýšlet nad hloupostmi. Hlavně však nad dívkou, kterou nedávno po dlouhé době opět potkal. Jejich vztah se zdál pevnější než kdy dřív a on se usmíval pokaždé, když na ni myslel. Netušil, čím by to mohlo být, ale bylo mu to jedno.

Promnul si obličej. Dnes byla sobota a on měl volno, nečekaly na něj žádné povinnosti, které by musel neodkladně udělat. Večer akorát bude cvičit na klavír, aby nepokazil předvánoční vystoupení. Ano, času do 23. prosince měl ještě hodně, ale jeho rodiče vždy dbali na pořádnou přípravu.

Po chvíli zírání na podlahu popadnul svůj telefon do ruky a domluvil se s Alyou a Ninem, že někam zajdou. V ten okamžik mu vůbec nedošlo, že zapomněl na Marinette. Něco mu však říkalo, že se o tom stejně dozví...

***

„Co máš dneska v plánu, kočko?" ozvalo se na druhé straně hovoru a Marinette sebou trhla.

„Nevím," pokrčila rameny. „Myslela jsem, že si budu číst a zkusím něco ušít, proč se najednou tak ptáš?"

„Bezva, takže jdeš s náma!" i když to tmavovláska nemohla vidět, Alya se vítězně usmála.

„Cože? S kým a kam?" nechápavě nadzvedla obočí. Rychle pohledem zkoukla své růžové pyžamo s medvídkem, ještě nebyla připravena vyrazit ven.

„S kým asi? Já, Adrien a Nino jdeme na oběd, na trhy a potom do kina. Takže se koukej obléknout, je mi jasný, že jsi ještě v pyžamu. Sejdeme se na náměstí," řekla brunetka a zavěsila.

„Alyo!!" vykřikla Marinette, která byla celá zmatená. „To se jako mám hned teď obléknout nebo co?" zeptala se pro sebe, ale nedostala žádnou odpověď. „Tohle je šikana..." zamumlala jen s úšklebkem a přešla ke skříni s tím, že si vybere vhodné oblečení.

***

Venku byl krásně vidět sníh, který přes noc napadl. Marinette se s úsměvem rozhlížela kolem sebe, vše pozorovala.