Setkání o Vánocích

❄Kapitola jedenáctá❄

Adrienovi to nedalo a dva dny před koncertem, tedy 21. prosince, se vypravil za svojí nejlepší kamarádkou do pekárny. Od té hádky s Alyou se mu pořádně neozvala, takže usoudil, že se ještě neudobřily a taky pochopil, že tmavovláska je pěkně tvrdohlavá. Nemohl jí to ale mít za zlé. Lidí na této planetě se s podobnou vlastností nacházelo hodně.

Zrovna čekal na Marinette u vchodu do domu, kde se měli sejít. Psala mu totiž, že je venku a vrací se z procházky.

„Ahoj, Mari," usmál se na ni mile. Beze slov ho obejmula, nechal se a přivinul si ji k sobě ještě blíže.

„Ty jsi blázen. Jít za mnou přes půlku města," zakroutila nechápavě hlavou a on si všiml, že vypadá malinko jinak. Pod očima měla kruhy, zřejmě celé noci nespala, a vlasy si svázala do drdolu.

„Vzal jsem si limuzínu, takovou dálku bych v týhle zimě fakt nešel, neboj," ušklíbl se a přitáhl si kabát ke krku.

„Promiň, že jsi musel tak dlouho čekat. Pojď dovnitř," pozvala ho a společně došli nahoru k bytu. Nabídla mu něco k pití, nechal si od ní udělat čaj a poté se posadili na gauč v obývacím pokoji spojeném s kuchyní.

„Takže... jak se vlastně máš? Skoro jsi mi ani nezavolala, co jsme se viděli naposled," začal a prohlédl si její šedý pletený svetr, který měla na sobě. Také si rozpustila drdol na hlavě a vlasy nechala volně splývat podél ramen. Přišly mu hustší než dříve. Zničehonic se jich chtěl dotknout, ale své nutkání musel potlačit.

„Myslíš od té hádky s Alyou?" nadzvedla obočí. On si povzdechl a poraženecky přikývl.

„Jo, přesně od té."

„No... mám se celkem fajn, až na to, že skoro nespím. Neustále musím přemýšlet nad námi dvěma nebo jinými věcmi," uchechtla se. „Radši ani nechtěj vědět, o čem."

„Nech mě si tipnout. Jde o nějakého kluka?" Marinette se zarazila a málem upustila hrnek s čajem, který držela. Pro jistotu ho opatrně položila na stůl.

„J-jak o tom víš?" byla dost v šoku na to, aby zapírala.

„Ten den jsem byl venku..." usmál se při té vzpomínce. „Potkal jsem Alyu, jak utíká z trhů. Všechno mi řekla. Nerad bych, aby sis myslela, že je nějaká drbna. To já jsem chtěl vědět, co se stalo. A taky se mi svěřila, že někoho miluješ a nechceš si to přiznat. Každopádně, tohle je tvoje věc. Nebudu se v tom šťourat, jen jsem si o tebe dělal starosti. To je celé," dokončil svůj monolog a ona na něj nechápavě hleděla.

„Já ji normálně zabiju," vydechla a měla pocit, že se v jejích žilách vaří všechna krev.

„Mari, Mari, klid, jo? Možná bys měla vědět, že v tom nejsi sama," rozhodl se, že jí to poví.

„V čem? A vlastně, to je teď jedno. Musím si promluvit s Alyou," už chtěla vstát a mladík věděl, že je zle. Musel rychle reagovat. Chytil ji za zápěstí a přitiskl její rty na své.

Vytřeštila oči. Další šok. Nejraději by se od něj odtrhla, ale právě v tuto chvíli to nedokázala. Nebyla schopná jejich kontakt přerušit. Už jenom proto, že její mladší já by z tohoto okamžiku šílelo.

Vychutnávala si tedy chlapcovy rty. Líbal ji jemně a opatrně, ona mu své polibky oplácela. Najednou se od ní odtáhl a její pohled se střetl s krásnými smaragdy, kterým nikdy nedokázala dlouho odolávat.

„Potřebovalas uklidnit," řekl na vysvětlenou. „Je to lepší?" usmála se.

„Mnohem," přikývla a on jí položil ruku na tvář, prsty se dotkl i krásných tmavých vlasů. Přivřela oči, když uviděla, že se k sobě znovu přibližují. Přišel další procítěný polibek, pak ještě jeden... už se ho chystal prohloubit, když vtom se ozvalo otevírání dveří.