Setkání o Vánocích

❄Kapitola třetí❄

Marinette vešla do restaurace, kde si měly dát s Alyou oběd. Brunetka tu na ni už čekala u jednoho ze světlých kulatých stolů a v rukách držela jídelníček.

„Ahoj, promiň, jdu trochu pozdě," kousla se tmavovláska do rtu a její nejlepší kamarádka se postavila, aby se mohly obejmout.

„Ty chodíš pozdě na všechny schůzky, kočko, takže jsem to tak trochu čekala," řekla a obě se zasmály.

„Máš pravdu, do školy jsem nepřišla včas snad nikdy, max jednou a učitelka se hrozně divila," ušklíbla se, sundala si šedý kabát a posadila se na volnou židli u stolu pro dvě osoby. Servírka jí za chvíli přinesla menu a objednala si jídlo. Během oběda se spolu s Alyou skvěle bavily, nebylo několik minut, kdy by konverzace mezi nimi vázla. Určitě za to mohla doba, jakou se neviděly.

„A teď mi pověz... jak to máš s Adrienem?"

„S jakým Adrienem?" zeptala se nechápavě Marinette, když si strčila do pusy brambor. Druhá dívka zakoulela očima.

„No přece s Agrestem, znáš snad nějakýho jinýho? Já ne. Pokud vím, tak ses odstěhovala proto, že on chodil s Kagami a tys věděla, že ho prostě nemůžeš mít... nebo se pletu?" tmavovláska dojedla poslední sousto, položila příbor na talíř a povzdechla si.

„Nepleteš. Jako vždycky o mně víš úplně všechno," smutně se usmála. „Adriena jsem tehdy skutečně milovala a mrzelo mě, že chodil s jinou. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem odjela, a hlavně jsem si chtěla zkusit žít jinde. Chápeš, poznat svět."

„Hmmm, chápu no. A kdybych se dneska zeptala, jestli ho miluješ, co bys mi řekla?" vyzvídala a Marinette vůbec nechápala, proč se jí na to vyptává. Jistě, řešily spolu všechno, ale Adrien s ničím nyní nesouvisel.

„Eeeeeh, fakt to chceš vědět?"

„Chci. Tohle téma mě vždycky zajímalo," přikývla a začala si upravovat své hnědé vlasy.

„Fajn, tak se podrž. Představ si, že jsem ho asi přestala milovat. Kdykoliv se o něm někdo zmíní, nebo vidím jeho fotku, nic to se mnou nedělá. A taky... nemůžu ho milovat, když jsme se neviděli. Co když je to úplně jiný člověk než kdysi? Mohl se změnit, lidi se přece mění, no ne?" pokrčila bezstarostně rameny. „Myslím, že tohle období, kdy jsem z něj nemohla v klidu spát, je pryč. Takže jestli o něj máš zájem..." dokončila svůj monolog a napila se coly, kterou měla na stole ve skleničce. Najednou se Alya rozesmála, až se na ni otočilo několik lidí v restauraci.

„Co je tady k smíchu zase? A mohla by ses trochu ztišit, všichni na nás koukají. Víš, že jsem nerada středem pozornosti," začala se dívka stydět a malinko červenat.

„Promiň Mari, ale jsi si vážně jistá, že ti tohle sežeru? Ani za milion! A navíc, já chodím s Ninem, klape nám to a Adrien je jenom můj dobrý kamarád."

„Kamarád? Vy jste se začali nějak hodně bavit?" vyzvídala tmavovláska a chtěla zjistit více.

„No jasně. Já, Nino a Adrien jsme skvělá trojka. Často spolu někam chodíme atd. Sice nám tam mladej Agreste občas kření, ale dá se to přežít. Bez něj by ty naše dýchánky už nebyly takový, jaký jsou. Začali jsme se takhle scházet teprve nedávno, takže jsem ti to asi ještě nestihla říct... ale chápeš, ne?" vysvětlila a sledovala Marinette upřeným pohledem, své hnědé oči z ní nespustila.

„A-asi jo, jen nevím, proč jsi mi to neřekla dřív."

„Nechtěla jsem tě s tím otravovat, bylo mi jasný, že bys mi řekla to samý, co teď..."