Touch of your clemency [George Weasley]

2.

Následující tři dny utekly jako voda a domov Oxleyových znovu ožil a byl naplněn rámusem a hlasitými hlasy.

„Puddlemere United!“ křičel Archie nadšeně, jakmile vstoupil do domu. Jeho obličej byl stále pomalovaný tmavomodrou barvou a znakem týmu, čímž byly dva překřížené zlaté rákosy. Mávl pěstí do vzduchu a nepřestával se radovat ve snaze dát Grace najevo, že se vrátili z turnaje. Avšak dům zůstal tichý, žádné kroky nebo dívčin hlas nenásledoval.

Evander se rozhlédl po opuštěném obývacím pokoji a rozešel se do kuchyně. Otevřel zadní dveře a vyhlédl ven.

„Už ji vidím, jdu pro ni,“ houkl, když si v dáli všiml své dcery, jak leží u jejich jezírka. Nechal Archieho a jeho kamarády, kteří se s nimi zúčastnili finále Evropského poháru, usadit na pohovku a vyšel do dalšího teplého dne.

Čím více se blížil ke Grace, tím více mu klesaly koutky úst do povadlého úsměvu. Byl si vědom dívčina smutku, který přetrvával od chvíle, kdy její blízký kamarád Cedric zemřel. Od té chvíle nebyla stejná. Vždy kolem sebe rozdávala zářivé úsměvy, ale teď nebyly tak pravdivé. Skrývala v nich spoustu bolesti, kterou avšak hrdě nesla a bojovala s ní. Evander si jen přál, aby její dobrosrdečné srdce zažilo znovu radost.

Mezitím, co se k ní Evander přibližoval, tmavovláska si užívala slunečních paprsků, které hřály její tvář. Se zavřenýma očima po hmatu vnímala stébla trávy pod sebou, někde v dáli slyšela zpěv ptáků, které kroužili nad ní po obloze. Vděčně přijímala klid, který najednou obalil celé její tělo.

„Grace!“ zvolal Evander, po čemž dívka ihned vystřelila do sedu. Hbitě se otočila a všimla si blížící postavy.

„Ahoj, tati,“ usmála se, hned ráda za přítomnost jejího táty. I přesto, že tři dny samoty jí prospěly, nemohla se dočkat, až se její táta s Archiem vrátí. Byli dobré rozptýlení od temných myšlenek.

Evander se posadil vedle ní a se smíchem přijal dívčino objetí.

„Jaký to bylo?“ začala se vyptávat, i když už díky Dennímu věštci věděla výsledek. Dokázala si představit Archieho nadšení z výhry Puddlemere United, zatímco Evanderovi se na tváři usadil úšklebek.

„Vážně jsem si myslel, že letos Karasjok Kites vyhrají. A ono to tak i nejdřív vypadalo.“ Odpovědí jí byla Evanderova skleslá ramena z prohry norského týmu, kterému v tomto souboji fandil. „Ale jinak to bylo skvělý,“ dodal, nad čímž se Grace usmála. Byla ráda, že si to užili.

Evander vstal a natáhl k ní ruku. Nechala se vytáhnout na nohy a společně se rozešli zpátky k domu.

„A jak ses ty tady měla?“ zeptal se Evander, zatímco objal Grace kolem ramen. Nechtěně pod touto otázkou ztuhla, ale rychle to zamaskovala úsměvem.

„Dobře, alespoň jsem si odpočinula.“ Rozhodla se mlčet o jejím zhroucení hned prvního dne, kdy sotva on a Archie odešli z domu.

Když se blížili k zadním dveřím kuchyně, hluk z ní sílil.

„Nepřehání to Archie s oslavováním?“ Nadzvedla obočí a zmateně rozeznávala, že neslyší hlas jen jejího bratra, ale ještě někoho jiného.

„Jsou s námi i Weasleyho dvojčata, pozval jsem je,“ odpověděl jí táta a vešel jako první do kuchyně. Ihned se ujal uklidňování tří puberťáků.

Grace se zastavila ve dveřích a opřela se o jejich rám. Pohled jí spočinul na jejím bratrovi a dvou vysokých zrzavých dvojčatech, která byste na první pohled od sebe nerozeznala. Fred a George byli dva největší vtipálci celých Bradavic, hned od počátku svého studia zasvětili svůj volný čas různým žertům.