Touch of your clemency [George Weasley]

22.

V sobotu ráno to ve Velké síni opravdu žilo. Valná většina studentů nadšeně štěbetala o blížící se návštěvě Prasinek. Byli šťastni, že na chvíli uniknou zvědavým očím profesorky Umbridgeové, která čím dál více zasahovala do chodu Bradavic.

Grace se přistihla, jak sama do sebe nedočkavě hází vajíčka a zapíjí to džusem. Těšila se na výpravu do Prasinek. Nejen, že se nebude muset bát, že na ni odněkud vyskočí Umbridgeová s tím jejím růžovým oblečkem, ale že si konečně zajde s Dinah do Medového ráje a nakoupí si novou zásobu sladkostí. Vzhledem k momentálnímu období, kdy se na ni stres valil z každé strany, se její zdroje rychle zmenšovaly. Teď se ale vše vracelo do starých kolejí. I když nevěděla, kam ji zavedou.

Po pondělním momentu s Georgem byla jen zmatená, co bude dál. Nepřišlo žádné rozuzlení, jen sdílené úsměvy v hodinách nebo na schůzkách Brumbálovy armády.

Tok jejích myšlenek přerušila doručená pošta. Do místnosti jako každé ráno vletělo hejno sov, v tento den jich bylo obzvlášť požehnaně. Grace potěšeně postřehla blížícího se Fresca. Nastavila dlaně a nechala si do nich spadnout obálku, podle které hned věděla, že je to od táty. Překvapeně si všimla jen jejího jména na adrese s tím, že Archiemu žádné psaní nepřišlo. Většinou dostávali dopis společně, ale tentokrát byl jen pro ni.

Dopis obsahoval klasické otázky, kde se jí táta ptal, jak se má a jak se jí daří ve škole. Pak ale konečně došla k části, kvůli které určitě tento dopis dostala sama. Musela se usmát.

„Nějaké dobré zprávy?" vyzvídala Dinah naproti ní, když si všimla dívčina úsměvu. Ta přikývla.

„Taťka mi píše, že nám chce představit Celine, svou novou přítelkyni. Už jsem o ní párkrát slyšela, zdá se milá."

Rychle dočetla zbývající slova a složila psaní zpátky do obálky. Rozhodla se řídit tátovými pokyny a hodlala pomlčet o plánu před Archiem. Nechala jej, ať mu to sám sdělí, jak plánoval. Protože oba věděli, jak by mohl Archie reagovat. On a tátovy přítelkyně byly kapitola sama o sobě.

„Můžeme?" řekla místo toho směrem k Dinah, která už taky dojedla. Kývla na souhlas a společně se zvedly od stolu.

Jenže Grace byla hned zastavena Georgem u nebelvírského stolu.

„Grace?" oslovil ji s nervózním úsměvem. Přišlo jí to roztomilé.

„Ano?" Zvědavě nadzvedla obočí a všimla si, že George není jediný, co se culí. Fred si vyměňoval vědoucí pohledy s Leem, zatímco Archie mlčel. „Co máte v plánu?"

George se zvedl od stolu a vzal si Grace trochu stranou, aby nebyli centrem pozornosti, ale přesto zbytek nebelvírské skupinky naslouchal.

„Pamatuješ si naši domluvu během vzájemného zápasu?"

„Kdy jsme vás porazili?" dovolila si ho poškádlit, protože věděla, že vše špatné z toho dne je zapomenuto.

„Jo, kdy jste nás porazili," zasmál se a protočil očima. „Pokud si dobře pamatuju, navrhla jsi, že ten, kdo prohraje, zve vítěze na máslový ležák. Takže tě spravedlivě jakožto poražený zvu."

S jeho slovy přišli splašení motýli a hřejivý pocit, který zaplavil její celé tělo. Než stihla promluvit, předběhl ji Archie, který celou dobu odposlouchával.

„Jen na máslový ležák!" vstoupil do rozhovoru jako ochranitelský bratr a nevšímal si Freda, který ho praštil.

„Nekaž jim chvilku!"