Touch of your clemency [George Weasley]

4.

Grace postávala vedle svého otce a snažila se dopátrat, proč se nachází v neznámé londýnské ulici. Pohledem přejížděla po staré omítce domů, za jejichž špinavými okny se skrývali mudlové. Myslí se jí vířilo tolik myšlenek, ale ani jedna nedokázala vysvětlit důvod jejich přítomnosti.

„Když jsi řekl, že nás bereš do Londýna, představoval jsem si Big Ben nebo tak něco," promluvil Archie z druhé strany.

„Tohle je lepší jak Big Ben, uvidíš," odpověděl mu Evander a usmál se. Archie se předklonil a střelil pohledem po své sestře. Oba se tvářili podobně; jako že se jejich táta nejspíše zbláznil.

Grace se zachmuřeně podívala na domy a najednou si všimla podivnosti.

„Nechybí tady jeden dům? Je tu s číslem jedenáct, ale další je pak označen třináctkou," poznamenala, značně zmatená. Copak se mudlové vyžívali i v jiném číslování domů?

Evander se najednou otočil ke svým dětem a věnoval jim vážný pohled.

„To, co vám teď ukážu, musí zůstat jen mezi námi, ano? Ani slovo vašim kamarádům ani nikomu jinému!" Když z nich vynutil přikývnutí, rozhodl se pokračovat. „Všichni tři víme, že se Voldemort vrátil. Grace, nedívej se tak na mě."

Grace se pod opravdovým jménem černokněžníka otřásla a střelila po tátovi pohledem, ať jej znovu nepoužívá. Ten jí však odpověděl stejně tvrdým pohledem.

„Jeho jméno nemá žádnou sílu. Ale ano, vrátil se, a jelikož Ministerstvo tomu nechce stále věřit, musíme vzít věci do vlastních rukou. Proto vás teď beru do hlavního štábu Fénixova řádu."

„Fénixův co?" dostal ze sebe Archie, ale koukal na svého tátu podobně zmateně jako Grace. Ani jednomu nějak nedocházelo, co se jim muž snaží říct.

Evander se kolem sebe rozhlédl, jestli jsou stále sami, a když si všiml staré paní zamotané do dvou vodítek, za které ji tahali psi, přistoupil blíže k dvojčatům a ztišil svůj hlas.

„Fénixův řád. Tajný spolek proti smrtijedům, co byl založen v první válce Brumbálem. S Voldemortovým návratem se vrátil i Řád," vysvětlil jim v rychlosti a čekal, až v ulici znovu zůstanou jen oni tři.

Jakmile se tak stalo, vytáhl z kapsy lístek. Strčil jej dětem pod nos a nařídil jim, aby si zapamatovali jeho text. Grace by lhala, kdyby tvrdila, že ji táta vůbec neděsil jeho náhlým přísným chováním. Jako by ho jeho jindy uvolněná aura stáhla lany a vysála z něj veškerou pozitivní energii. Věděla, že tohle je důležité, a tak poslechla. V rychlosti si zapamatovala slova vytištěná na papíře.

„Hlavní štáb Fénixova řádu najdeš na adrese Grimmauldovo náměstí dvanáct Londýn." Těchto pár slov si neustále opakovala v hlavě, stejně tak Archie. Po jejich zapamatování Evander zapálil vzkaz a nezbyla po něm jediná stopa.

Grace začínala být opravdu zmatená a už se chtěla ptát, k čemu to bylo, když zaregistrovala pohyb před sebou. Pootevřela ústa údivem.

Domy s čísly 11 a 13 se od sebe začaly vzdalovat, až mezi nimi zůstala dostatečná mezera na další dům. Zničehonic se mezi nimi vynořily další dveře, které byly tentokrát označené chybějící dvanáctkou.

„Pojďte," pobídl je Evander s poloúsměvem, když pozoroval jejich užaslé výrazy. Popohnal je směrem ke dveřím, na které klepl hůlkou. Za nimi šel slyšet cvakot několika zámků. Rychle za nimi zabouchl, když jim byl umožněn vstup.

Grace se snažila vzpamatovat v novém prostředí. Jenže temnota, kterou byla zahalená chodba, jí nepomáhala. Brzy se však kolem nich rozsvítily staré plynové lampy a házely tak špinavé světlo na dlouhou chodbu. Evander se prodral dopředu a vedl Grace s Archiem směrem k protějším dveřím a schodišti.